Definice Hnutí Zeitgeist: Porovnání verzí

Verze z 4. 4. 2015, 14:55

Hnutí Zeitgeist, založené v roce 2008, je organizace prosazující trvalou udržitelnost, jenž provádí komunitně založený aktivismus a osvětové akce prostřednictvím sítě globálních a regionálních poboček, projektových týmů, výročních událostí, médií a charitativní činnosti.

Hlavní záměr hnutí zahrnuje poznání, že většina sociálních problémů, které v této době sužují lidstvo, nejsou výhradně důsledkem institucionální korupce, absolutního nedostatku, politických rozhodnutí, chyb v "lidské přirozenosti" nebo jiných příčinných domněnek, které bývají často zmiňovány. Místo toho hnutí uznává, že problémy jako chudoba, korupce, znečištění, bezdomovectví, války, hladomor a podobné jsou spíše "symptomy" pramenící ze zastaralého socioekonomického systému.

Zatímco dílčí reformní mezikroky a částečná podpora komunit je předmětem zájmu hnutí, definujícím cílem je zavedení nového socioekonomického modelu založeného na technicky zodpovědné správě zdrojů, alokaci a designu skrze takzvanou vědeckou metodu, uvažování nad problémy a hledání optimalizovaných řešení.

Ekonomika založená na přírodních zákonech / zdrojích (Natural Law / Resource Based Economy, NL/RBE) je, na rozdíl od správy měnové nebo dokonce politické, o přijetí přímého technického přístupu k sociální správě, respektive o aktualizaci fungování společnosti na nejmodernější a ověřené známé metody zanechajíc za sebou veškerých škodlivých následků a limitujících zábran generovaných naším současným systémem měnové nebo peněžní směny, zisku, obchodu a ostatních strukturálně motivačních záležitostí.

Hnutí je loajální myšlenkovému toku, nikoli figurám nebo institucím. Náš pohled je, že pomocí sociálně zaměřeného výzkumu a testovaných poznatků v oblasti vědy a technologií jsme nyní schopni logicky dospět ke společenským aplikacím, které mohou být značně efektivnější při uspokojování potřeb lidské populace zvyšujíce veřejné zdraví. Je pošetilé se domnívat, že války, chudoba, většina zločinů, trestné činnosti a mnoho dalších měnově založených nedostatkových efektů, běžných v našem současném modelu, není možné časem vyřešit. Rozsah aktivismu a osvětových kampaní hnutí sahá od krátkodobých po dlouhodobé s metodami výslovně založenými na nenásilné komunikaci.

Hnutí Zeitgeist (The Zeitgeist Movement, TZM) nemá žádnou oddanost ke státu nebo tradičním politickým platformám. Vnímá svět jako jeden systém, lidskou rasu jako jednu rodinu, a uvědomuje si, že všechny státy musí odzbrojit a naučit se sdílet zdroje a myšlenky, chceme-li v dlouhodobém horizontu přežít. Tudíž jsou tato námi podporovaná řešení v zájmu pomoci všem na Zemi, nikoli jen úzké, vybrané skupině.

ČÁST I - ÚVOD

Přehled
Vědecký pohled na svět
Získávání řešení
Logika vs psychologie
Případ pro lidskou jednotu
Závěrečný argument: lidská přirozenost

ČÁST II – SOCIÁLNÍ PATOLOGIE & ANTI-EKONOMIKA

Definování veřejného zdraví
Historie ekonomiky
Tržní efektivita vs technická efektivita
Porucha systému hodnot
Strukturální klasismus, stát a válka

ČÁST III – NOVÝ MYŠLENKOVÝ TOK

Úvod do udržitelného myšlení
Trendy v době post-nedostatku, kapacita a efektivita
Pravé ekonomické faktory
Průmyslová vláda
Životní styl, svoboda a lidský faktor

ČÁST IV – HNUTÍ ZEITGEIST

Společenská destabilizace a přechod
Stávání se hnutím Zeitgeist

PŘÍLOHY (online online)

A: Seznam slov (nevyřízený)
B: Vědecká metoda (nevyřízený)
C: Seznam ke čtení (nevyřízený)
D: TZM: struktura a procesy (nevyřízený)

Závěrem jakéhokoliv seriózního výzkumu může být pouze vznik dvou otázek tam, kde dříve byla jen jedna. ¹ - Thorstein Veblen

Původ názvu

„Hnutí Zeitgeist“ (TZM) je názvem sociálního hnutí, které je popsáno v následujících pojednáních. Název nemá žádné relevantní historické odkazy k něčemu kulturně specifickému a neměl by být zaměňován nebo asociován s čímkoliv dřívějším podobného názvu. Spíše je tento název založen přímo na významovém smyslu slov samotných.

Termín „zeitgeist“ je definován jako „obecné intelektuální, morální a kulturní klima své doby“. Termín „hnutí“ velmi jednoduše znamená „pohyb“ nebo změnu. Hnutí Zeitgeist je proto organizací naléhající na změnu v převládajícím intelektuálním, morálním, a kulturním klimatu doby.

Struktura dokumentu

Následující text je připraven tak, aby byl co nejstručnější, ale zároveň nejúplnější. Jde o sérii esejí uspořádaných tématicky způsobem, jenž podporuje širší souvislosti. Zatímco každá esej je navržena tak, aby měla svůj vlastní hodnotný význam, opravdový kontext spočívá v podpoře širšího myšlenkového toku s ohledem na nejefektivnější organizaci lidské společnosti.

Při postupném čtení těchto esejí si budete moci povšimnout možného překrývání se některých témat. Je tomu tak záměrně, poněvadž opakování a zdůrazňování je považováno za užitečné vzhledem k tomu, jak cizí mohou některé koncepty připadat lidem, kteří se s těmito tématy dříve nesetkali.

Jelikož si kvůli zachování schopnosti porozumět závažnosti každého tématu, včetně vzájemné provázanosti, můžeme dovolit jen určité množství podrobností, vynaložili jsme velké úsilí na uvedení relevantních zdrojů v každé eseji formou poznámek pod čarou umožňujících v případě zájmu pokračovat ve studiu.

Organismus poznání

Stejně jako tomu bývá při jakékoli formě prezentovaného výzkumu, zabýváme se sériově generovanými skladbami dat i zde. Pozorování, jeho zhodnocení, dokumentace a integrace s ostatními znalostmi, dosavadními nebo čekajícími na zpracování, je způsob, kterým se vyvíjí všechny rozpoznatelné myšlenky.

Je důležité porozumět tomuto postupu vzhledem ke způsobu, jakým přemýšlíme, čemu věříme a proč, neboť informace je vždy ve své podstatě oddělena od osoby nebo instituce, která ji sděluje či reprezentuje. Informace může být řádně ohodnocena jen prostřednictvím systematického procesu porovnávání s jinými fyzicky ověřitelnými důkazy, které ji potvrzují, nebo vyvracejí.

Stejně tak tento postup naznačuje, že nemůže jít o žádný empirický „původ“ myšlenek. Z perspektivy poznání jsou vědomosti povětšinou završovány, zpracovávány a rozšiřovány prostřednictvím komunikace mezi naším druhem. Jednotlivec se svými v základu rozdílnými životními zkušenostmi a sklony slouží jako filtr, který zpracovává zvyklosti a pomocí kterého může být daná myšlenka postupně přeměněna. Kolektivně my, jedinci, utváříme to, co můžeme nazvat skupinovou myslí, což je společenský procesor vyššího řádu, jehož prostřednictvím úsilí jednotlivců v ideálním případě splývá. Tradiční metoda přenosu dat pomocí literatury, sdílení knih od generace ke generaci, je vynikajícím příkladem interakce této skupinové mysli. ²

Isaac Newton tuto skutečnost nejlépe vystihl prohlášením: „Jestliže jsem viděl dále než jiní, bylo to proto, že jsem stál na ramenou velikánů.“ ³ Toto je zde uvedeno z důvodu nasměrování čtenáře ke kritickému hodnocení dat, ne údajného „zdroje“, protože v empirickém smyslu žádná taková věc není. Je to technicky relevantní pouze v dočasných, tradičních vzorcích kultury, jako jsou například literární zásluhy v učebnicích pro budoucí reference výzkumu. Žádné tvrzení není chybnější než deklarace, že „tohle je moje myšlenka“. Takové představy jsou vedlejšími produkty materiální kultury, která byla upevňována hledáním fyzických odměn, obvykle prostřednictvím peněz, výměnou za iluzi jejich „soukromých“ výtvorů. Tam, kde si jednotlivec nárokuje prestiž kvůli svým „zásluhám“ za myšlenku nebo vynález, velmi často kulminuje vztah k vlastnímu egu.

Avšak tím nechceme vyloučit vděk a respekt těm osobám nebo institucím, které projevily odhodlání a vytrvalost při rozšiřování vědomostí samotných, ani snižovat důležitost těch, kteří dosáhli kvalifikovaného, specializovaného statusu experta v určitém odvětví. Příspěvky skvělých myslitelů, badatelů a inženýrů jako jsou R. Buckminster Fuller, Jacque Fresco, Jeremy Rifkin, Ray Kurzweil, Robert Sapolsky, Thorstein Veblen, Richard Wilkinson, James Gilligan, Carl Sagan, Nikola Tesla, Stephen Hawking a mnoho, mnoho dalších, minulých a současných, jsou citovány v této knize a slouží jako část většího celku dat, který se chystáte přečíst. Tímto chceme vyjádřit obrovský vděk všem odhodlaným myslím, které pracují, aby přispěly ke zlepšení světa.

S tímto na paměti si „Hnutí Zeitgeist“ nenárokuje „původ“ jakékoliv myšlenky, kterou propaguje. Hnutí Zeitgeist se nejlépe dá kategorizovat jako aktivistická / vzdělávací instituce snažící se zdůraznit souvislosti, nad nimiž mohou existující / vyvstávající vědecké objevy najít vzájemný sociální imperativ.

Webové stránky a zdroje, které se oficiálně váží na globální operace hnutí Zeitgeist:

- Webové Stránky České Pobočky: http://www.zeitgeistmovement.cz/

- TZM Česká Republika na Youtube: https://www.youtube.com/user/TZMCzech/videos https://www.youtube.com/user/TZMvideo/videos

Zde najdete mnoho videí v českém jazyce nebo s českými titulky.

- TZM Česká Republika na Facebooku: https://www.facebook.com/zgmcz

- Main Global Hub: http://www.thezeitgeistmovement.com

This is the main website and hub for TZM related actions/events/updates.

- Global Chapters Hub: http://www.tzmchapters.net/

This is the main global hub for chapter information and materials. It includes maps, a chapter’s tool kit and more.

- Global Blog: http://blog.thezeitgeistmovement.com/

This is the official blog which allows submissions of editorial style essays.

- Global Forum: http://www.thezeitgeistmovementforum.org/

This is the official forum for members to discuss projects and share ideas from across the world.

- Zeitgeist Media Project: http://zeitgeistmediaproject.com/

The Media Project website hosts and links to various audio/visual/literary expressions create by TZM members. Users donate their work for posting and it is often used as a resource toolkit for flyer graphics, video presentations, logo animations and the like.

- ZeitNews: http://www.zeitnews.org/

ZeitNews is a news style service that contains articles relating to socially relevant advancements in science and Technology.

- Zeitgeist Day („ZDay“) Global: http://zdayglobal.org/

This site becomes active annually to facilitate our „Zday“ global event, which occurs in March of each year.

- Zeitgeist Media Festival: http://zeitgeistmediafestival.org/

This site becomes active annually to facilitate our „Zeitgeist Media Festival“, which occurs in autumn of each year.

- Global Redesign Institute: http://www.globalredesigninstitute.org/

The Global Redesign Institute is a virtual graphic interface „think tank“ project which uses map/data models to express direct technical changes in line with TZM's train of thought in various regions.

General Social Networks

- TZM Global on Twitter: http://twitter.com/#!/tzmglobal

- TZM Global on Facebook: http://www.facebook.com/tzmglobal

- TZM Global Youtube: http://www.youtube.com/user/TZMOfficialChannel

O Hnutí

Hnutí Zeitgeist (TZM), založeno v roce 2008, prosazující udržitelnost, působí prostřednictvím sítě regionálních poboček, projektových týmů, mediálních projevů, charitativních a dalších veřejných akcí. Aktivismus TZM je založen výhradně na nenásilných metodách komunikace s hlavním zaměřením na vzdělávání veřejnosti v otázkách skutečného původu mnoha dnešních osobních, sociálních a ekologických problémů, společně s jejich řešením a zlepšováním lidského potenciálu, které již dnešní věda a technologie umožňuje, ačkoli stále nejsou využity kvůli bariérám pevně spjatým se současně zavedeným sociálním systémem.

Zatímco označení „aktivismus“ je ve svém přesném významu správné, osvětová činnost TZM by neměla být nesprávně vykládána jako vztahující se ke kulturně běžným, tradičním „aktivistickým protestům“, jaké jsme mohli vidět v minulosti. TZM se spíše vyjadřuje prostřednictvím cílených, racionálních vzdělávacích projektů beze snahy je vnucovat, diktovat či kohokoli slepě přesvědčovat, ale které dávají do pohybu myšlenkový tok, jenž je logickým důsledkem, když jsou zvažovaná příčinná kritéria „udržitelnosti“ ⁵ a „veřejného zdraví“ ⁶ posuzována z vědecké perspektivy. Nicméně snaha TZM je velmi podobná tradičním hnutím za občanská práva z minulosti, kdy dosažené poznání odhaluje zbytečný útlak vlastní našemu současnému společenskému řádu, který strukturálně a sociologicky omezuje blahobyt a potenciál drtivé většiny světové populace nemluvě o bránění všeobecnému vzestupu díky svým zavedeným metodám.

Například současný ekonomický model, zatímco obecně udržuje obrovskou míru korozivní ekonomické neefektivity, jak bude popsáno v dalších esejích, svou podstatou pomáhá jedné ekonomické skupině či „vrstvě“ lidí více než jiné a zachovává zbytečnou nerovnováhu a velké strádání. Toto by se dalo nazvat ve svém účinku „ekonomickou zaslepeností“, která není o nic méně zákeřná než diskriminace založená na pohlaví, etnickém původu, náboženství, přesvědčení a podobně.

Nicméně tato zaslepenost neoddělitelná od systému je opravdu jen částí většího celku, který by se dal nazvat „strukturálním násilím“, ⁷ osvětlujícím široké spektrum nevyhnutelného utrpení, nelidskosti a strádání, které je dnes přijímáno neinformovanou většinou jednoduše jako normální stav. Tento kontext násilí se rozpíná mnohem dále a hlouběji, než mají mnozí tendenci připustit. Rozsah toho, jak dnes náš socioekonomický systém zbytečně zhoršuje veřejné zdraví a brání rozvoji, lze jasně rozpoznat pouze v případě náhledu na sociální záležitosti z více nezaujaté technické či „vědecké“ perspektivy obcházejíce naše tradiční, často zaslepující, zvyklosti.

Relativní povaha našeho vědomí často padne za oběť předpokladům vnímaného „normálního“ stavu, kde, řekněme, trvající strádání a chudoba více než tří miliard lidí ⁸ může být vnímané jako „přirozený“, nezměnitelný stav společnosti těmi, kteří neví například o množství jídla skutečně vyrobeného ve světě, kam jídlo putuje, jak je jím plýtváno nebo o technické povaze možností efektivní a hojné produkce jídla v moderní době.

Toto neviděné násilí může přerůst až v kulturní vzorce chování ⁹ tam, kde společenské tradice a jejich psychologie mohou i bez přímého zlého úmyslu vytvořit následky škodlivé pro lidskou bytost. Například, ve světě existují náboženské kultury nemající zájem o žádnou formu běžného lékařského ošetření. ¹⁰ Zatímco mnozí mohou diskutovat o morálních či etických parametrech významu úmrtí dítěte na běžnou vyléčitelnou nemoc v takové kultuře, zvlášť v době, kdy by postačil její pouhý souhlas s použitím moderních vědeckých aplikací, můžeme se shodnout přinejmenším na faktu, že smrt takového dítěte v tomto bodě není již způsobena nemocí, ale právě sociologickými podmínkami, které nedovolily použití známého řešení.

Pro názornější příklad již bylo provedeno mnoho sociálních studií na téma „sociální nerovnosti“ a její důsledků pro veřejné zdraví. Jak bude rozvedeno více v dalších esejích, existuje široká škála fyzických a mentálních zdravotních problémů, u kterých se zdá, že vznikají z tohoto stavu, a to včetně sklonů k fyzickému násilí, nemocí srdce, depresí, nedostatku vzdělání a mnohých dalších poškození majících skutečné sociální důsledky, jakými můžeme být všichni ovlivněni. ¹¹

Zde je podstatné, že když uděláme krok zpět a zvážíme nově pochopené znalosti příčin, které mají zřetelně negativní efekt na lidské zdraví, ale přetrvávají zbytečně v nezmenšené míře kvůli již existujícím tradicím stanovených kulturou, nevyhnutelně skončíme u kontextu s občanskými právy, respektive se sociální udržitelností. Toto nové hnutí za občanská práva stojí za sdílením lidských vědomostí a našich technických schopností nejen řešit problémy, ale umožnit existenci vědecky odvozeného sociálního systému, který vlastně optimalizuje náš potenciál a blahobyt. Cokoliv menšího bude vytvářet zbytečnou nerovnováhu a sociální destabilizaci s reprezentací toho, co by se dalo považovat za skrytou formu útlaku.

Vrátíme-li se tedy k širšímu pohledu, pracuje TZM nejen na vytvoření povědomí o těchto úskalích a jejich skutečných příčinách (a tudíž logiky na jejich řešení), ale rovněž se snaží vyjádřit neuvěřitelný potenciál nám vlastní, jenž zároveň překračuje přímé řešení problémů pro výrazné zlepšení lidských podmínek obecně, a to řešit problémy, které ve skutečnosti ještě ani nevznikly. ¹² Toto je započato přijmutím samotné podstaty vědeckého uvažování, kde ustavení téměř empirického myšlenkového toku má ve své důležitosti přede vším ostatním přednost. Myšlenkového toku, pomocí kterého společenská organizace jako celek dokáže najít širší vzájemné souvislosti pro udržitelnost a efektivitu v měřítku dosud nepoznaném prostřednictvím aktivního uznání (a aplikace) vědecké metody.

Zaměření

Rozsáhlé akce Hnutí Zeitgeist by mohly být shrnuty jako diagnostikuj, vzdělávej a tvoř.

Diagnostikuj:

Diagnostika je „identifikace podstaty a příčiny čehokoliv“. Řádně diagnostikovat příčinné podmínky rozsáhlých sociálních a ekologických problémů běžných v moderním kulturním společenství neznamená pouze si na ně stěžovat nebo kritizovat konání lidí či jednotlivých institucí, jak se dnes často děje. Pravá diagnostika musí hledat nejnižšího možného společného jmenovatele a pro nalezení řešení pracovat na této úrovni.

Hlavním problémem je často něco, co by se dalo nazvat jako omezený referenční rámec, kde přetrvává krátkozraká, chybná diagnostika daných následků. Například tradičním zavedeným řešením pro nápravu lidského chování, tzv. „kriminálních činů“, je často trest odnětí svobody. Ale to neříká nic o hlubší motivaci takových „zločinců“, proč je jejich psychika přivedla k takovým činům.

Řešení na této úrovni se stává komplexnější a více vychází ze synergických vztahů mezi jejich fyzickým a kulturním prostředím v průběhu času. ¹³ Je to, jako když někdo umře na rakovinu, protože to v podstatě není rakovina, co ho zabije v pravém slova smyslu, neboť rakovina je produktem jiných sil.

Vzdělávej:

Z hlediska vzdělávacího hnutí, které operuje na základě předpokladu, že znalosti jsou nejmocnějším nástrojem pro vytvoření trvající, relevantní sociální změny v globální společnosti, neexistuje nic důležitějšího než kvalita osobního vzdělání a schopnost sdělovat tyto myšlenky efektivně a konstruktivně dalším.

Hnutí Zeitgeist není o následování textu statických myšlenek. Takové omezené, zúžené asociace jsou typické pro náboženské a politické kulty, nikoli pro rozpoznání vývoje, který podtrhuje „anti-establishmentovou“ ¹⁴ povahu Hnutí Zeitgeist. Hnutí v tomto smyslu nic nevnucuje. Raději pracuje, aby šířilo otevřený myšlenkový tok, který si jednotlivec může uvědomit a tím posílit svou nezávislou schopnost porozumět relevantnosti tohoto myšlenkového toku dle svých možností a ve svém vlastním tempu.

Mimoto vzdělání je nutné nejen pro ty, kteří neznají tento myšlenkový tok a k tomu se vztahující aplikační sadu, ¹⁵ ale také pro ty, kteří se k němu hlásí. Stejně, jako není žádná „utopie“, neexistuje žádný konečný stav porozumění.

Tvoř:

Kromě samozřejmé potřeby přizpůsobit lidské hodnoty prostřednictvím vzdělávání, aby lidé porozuměli nutnosti pro takové společenské změny, pracuje Hnutí Zeitgeist také na úvahách, jak bude nový sociální systém, založený na optimální ekonomické efektivitě, ¹⁶ vypadat a fungovat vzhledem k našemu současnému stavu technických možností.

Program, jako je Global Redesign Institute, ¹⁷ což je digitální soustředění myšlenek, který pracuje na vyjádření toho, jak by se mohla rozvíjet hlavní společenská infrastruktura, vzhledem k našemu současnému stavu technologií, snažící se o kombinaci technologické kapacity s vědeckým myšlenkovým tokem tak, aby se vypočítala nejefektivnější možná technická infrastruktura pro libovolný region na světě, je jedním příkladem.

Stojí za to krátce zmínit způsob „vládnutí“, který Hnutí Zeitgeist zastává a který je velmi málo podobný současnému stylu. Vychází z multi-disciplinárního spojení různých ověřených metod pro maximální optimalizaci, sjednocených prostřednictvím vyváženého systémového přístupu, který je navržený tak, aby byl co nejvíce přizpůsobivý k novým, časem se vynořujícím zlepšením. ¹⁸

Jak bude podrobně rozvedeno, jediný možný odkaz, který může být považován za „nejvíce kompletní“ v daném čase, je ten, který bere v úvahu pozorování nejrelevantnějších interakcí (uvnitř systému). To je povaha synergie příčiny a následku, která podtrhuje technický základ pro skutečně udržitelnou ekonomiku.

Ekonomika založena na přírodních zákonech / zdrojích

Dnes existuje v různých kruzích mnoho termínů, jako Ekonomika založená na zdrojích nebo Ekonomika přírodních zákonů, které vyjadřují obecný logický základ pro více vědecky orientovaný sociální systém. Vzhledem k tomu, že tyto tituly jsou historicky odkazující a poněkud obecné, bude proto používán titul „Ekonomika založená na přírodních zákonech / zdrojích“ (NLRBE), protože má nejkonkrétnější sémantický základ. ¹⁹

Ekonomika založená na přírodních zákonech / zdrojích je definována jako „přizpůsobivý socioekonomický systém aktivně odvozený od přímých fyzických odkazů na vládnoucí vědecky rozpoznané přírodní zákony“.

Celkově je vypozorováno, že jsme schopni, za použití sociálně zaměřeného výzkumu a testovaných poznatků ve vědě a technologiích, logicky dojít ke společenským přístupům, které by mohly být značně efektivnější v uspokojování potřeb lidské populace. Jsme nyní schopni dramaticky zvýšit veřejné zdraví, lépe chránit prostředí, vytvořit obecný materiální dostatek, a s tím také strategicky zredukovat nebo eliminovat mnoho běžných sociálních problémů vyskytujících se v dnešní době, které jsou mnohými, bohužel, považovány za neměnné kvůli jejich kulturní zatvrzelosti.

Myšlenkový tok

Mnoho osob nebo skupin pracovalo na tom, aby vytvořily dočasně pokročilé technologické aplikace, snažíce se integrovat současné možnosti do zmíněného myšlenkového toku tak, aby bylo umožněno efektivnější řešení problémů (např. „Městské systémy“ ²⁰ od Jacquea Fresca nebo „Dům Dymaxion“ ²¹ od R. Buckminstera Fullera).

Ale jakkoliv důležité toto aplikované inženýrství je, stále je podstatné mít na paměti, když vezmeme v úvahu evoluci vědeckých znalostí a vynořujících se technologických aplikací, že všechny specifické technologické aplikace mohou být pouze přechodné. Jinými slovy, všechna současná užití technologií má tendenci časem zastarat.

Tím pádem to, co zůstává, může být pouze myšlenkový tok týkající se zásadních příčinných vědeckých principů. Hnutí Zeitgeist je pak loajální tomuto myšlenkovému toku, ne osobám, institucím, nebo dočasným technologickým pokrokům. Raději než následovat osobu nebo návrh, Hnutí následuje samotvůrný předpoklad porozumění a tudíž pracuje v decentralizovaném, holografickém stylu, s tímto myšlenkovým tokem jako zdrojem motivace k akci.

Od pověrčivosti k vědě

Zajímavý jev, který stojí za to zmínit, je to, jak se lidské chápání sebe sama a svého prostředí odsunuje od myšlenek a pohledů, které již nejsou nadále podporované, kvůli neustálému přílivu nových přelomových informací. Je vhodné zmínit, že pověrčivost, která v mnoha ohledech může být vnímána jako kategorie víry, jenž se dříve zdála být adekvátně podporována na základě zkušeností / vnímání, ale nemůže být nadále pokládána za důvěryhodnou kvůli novým odporujícím faktům.

Například zatímco tradiční náboženské smýšlení by se mohlo na západě zdát, kvůli rapidnímu růstu informací a všeobecné vzdělanosti, čím dál méně hodnověrné pro více lidí než kdy jindy, ²² kořeny náboženského smýšlení sahají do dob, kdy lidé vzhledem k omezenému chápání, které měli o svém prostředí v oněch dávných dobách, mohli obhájit pravost a přesnost takovýchto přesvědčení.

Tento jev je patrný ve všech oblastech chápání včetně moderní „akademické sféry“. Ani takzvané „vědecké“ závěry, které s příchodem nových informací a aktualizovaných testů, nemohou být dále považovány za důvěryhodné, ²³ jsou stále běžně bráněny pouze kvůli tomu, že jsou již zahrnuty do současných kulturních tradic.

Takovéto „zavedené instituce“, jak by mohly být nazývány, chtějí často zachovávat stálost z důvodů ega, moci, tržního příjmu nebo celkové psychologické pohody. To představuje v mnoha směrech klíčový problém naší sociální paralýzy. ²⁴ Je tedy důležité rozpoznat tento vzor přeměny a uvědomit si, jak kriticky důležité je být flexibilní, co se týče našeho systému hodnot, nemluvě o poměrně nebezpečném fenoménu „zavedených institucí“, které jsou kulturně naprogramované a podporované k úsilí o sebezáchovu, spíše než aby se vyvíjely a měnily.

Od tradice k objevování

Percepční střet mezi našimi kulturními tradicemi a naší neustále rostoucí databází objevujících se znalostí je klíčový pro to, co definuje současného „ducha doby“ jak ho známe. Dlouhodobý pohled na historii poukazuje na rozmělnění pověrčivých kulturních tradic a pohledů, jelikož došlo k vnímání v novém měřítku vědecké příčinnosti. To je to, co Hnutí Zeitgeist v širším filosofickém kontextu reprezentuje - posun kulturního ducha doby do nových, prokazatelných a více optimalizovaných porozumění a aplikací.

Proto, zatímco společnost byla zajisté svědkem značných zrychlujících se změn v různých oblastech uvědomění a postupů, jako dnes s naší rozsáhlou materiální technologií, zdá se to být náš sociální systém, co nadále zůstává daleko pozadu. Politické přesvědčování, tržní ekonomie, práce pro příjem, neustálá nerovnost, národní státy, právní předpoklady a mnoho ostatních známek našeho stávajícího sociálního pořádku jsou stále široce akceptované současnou kulturou jako normální stav, s ničím více než jen jejich stálostí v čase jako důkazem o jejich hodnotové a empirické permanenci.

Je to v tomto kontextu, kde Hnutí Zeitgeist nachází svůj největší důraz - ve změně sociálního systému. Existuje mnoho technických možností pro řešení problémů v oblastech osobního a sociálního pokroku, které zůstávají nepovšimnuty či nepochopeny. ²⁵ Ukončení válek, vyřešení chudoby, vytvoření materiální hojnosti pro dosažení lidských potřeb, kterou historie nespatřila, odstranění většiny zločineckých aktivit tak jak je známe, dosažení skutečné osobní svobody odstraněním nesmyslné nebo monotónní práce a odstranění mnoha environmentálních hrozeb, je jen několik z mnoha možností, které při zohlednění naší technické reality máme.

Tyto možnosti jsou však nejenom z velké části neuznávané, jsou rovněž doslova omezované naším současným sociálním pořádkem, protože implementace takovýchto problémy řešících mechanismů stojí v přímé opozici vůči mechanismům, na kterých současný sociální systém operuje. ²⁶

Proto, dokud nebudou socioekonomické tradice a jejich výsledné sociální hodnoty napadnuty a nebudou aktualizovány na základě dnešního chápání - dokud většina lidské populace nebude rozumět základnímu myšlenkovému toku technicky potřebnému pro podporu lidské udržitelnosti a veřejného zdraví, jak bylo odvozeno z nekompromisnosti objektivního vědeckého zkoumání a ověřování; dokud většina tíhy dřívějších falešných předpokladů, pověr, rozdělujících loajalit a dalších sociálně nestabilních, konflikt vytvářejících, kulturních brzd nebude překonána - všechny život vylepšující a problémy řešící možnosti, které máme nyní k dispozici, zůstanou z velké části nevyužité.

Pravou revolucí je revoluce hodnot. Lidská společnost se zdá být stovky let pozadu, co se týče způsobu, kterým funguje a tím pádem co uznává. Pokud si přejeme pokročit a vyřešit naše hromadící se problémy, což znamená zvrátit to, co je v mnoha směrech zrychlující se úpadek naší civilizace, potřebujeme změnit způsob, kterým o sobě přemýšlíme a tím i o světu, který obýváme. Hlavním cílem Hnutí Zeitgeist je pracovat na přivedení tohoto posunu hodnot na světlo a sjednocení lidské rodiny se základním pohledem, že my všichni sdílíme tuto malou planetu a že jsme všichni svázáni těmi stejnými přírodními zákony, jak dokazuje vědecká metoda.

Toto běžné základní chápání sahá mnohem dále, než si mnozí v minulosti mysleli. Symbióza lidského druhu a synergický vztah našeho místa ve fyzickém světě potvrzuje, že v žádném ohledu nejsme oddělené entity. Nové společenské probuzení musí ukázat fungující sociální model, který je dosažen díky této neodmyslitelné logice, pokud chceme přežít a prosperovat v dlouhodobém měřítku. Můžeme se přizpůsobit, nebo trpět. Rozhodnutí je na nás.

Téměř každá větší systematická chyba, která lidstvo klamala po tisíce let, spoléhala na praktiky. Horoskopy, zaříkávadla, věštci, kouzla, čarodějnictví, léčení šamany, byly před příchodem moderní medicíny po staletí v očích veřejnosti pevně zakotvené prostřednictvím jejich domnělého praktického úspěchu. Vědecká metoda byla vymyšlena za účelem objasnění povahy věcí za pečlivěji kontrolovaných podmínek a za přísnějších kritérií než ty metody, které jsou přítomny v těchto „jednodušších“ praktikách. ²⁷ - Michael Polanyi

Obecně řečeno, evoluce lidského chápání může být viděna jako přechod od povrchových pozorování prováděných našimi pěti omezenými fyzickými smysly a „intuitivně“ filtrovány vzdělávacím rámcem a hodnotovými charakteristikami, k technice objektivního měření a metod automatického pokroku, pomocí které se snažíme dospět (nebo se dopočítat) k závěrům prostřednictvím testování a opětovného testování důkazů a kde usilujeme o potvrzení prostřednictvím měřítka vědecké příčinnosti, které, jak se zdá, zahrnuje fyzické charakteristiky toho, co nazýváme „přírodou“.

„Přírodní zákony“ našeho světa existují, ať si jich všímáme či ne. Tato nedílná pravidla našeho vesmíru existují déle, než je bylo lidstvo schopno pochopit a zatímco můžeme debatovat nad tím, jak přesné interpretace těchto zákonů ve stádiu naší intelektuální vyspělosti jsou, existuje dostatek potvrzujících důkazů, které ukázaly, že jsme skutečně omezeni statickými silami, které mají nedílnou, měřitelnou a rozhodnou logiku.

Rozsáhlý rozvoj a předvídavá jednota objevená v matematice, fyzice, biologii a jiných vědeckých disciplínách dokazuje, že my, jako druh, pomalu začínáme chápat procesy přírody a při naší rostoucí vynalézavé kapacitě dokážeme imitovat, zdůraznit nebo potlačit takovéto přírodní procesy, což potvrzuje náš pokrok jim porozumět. Svět kolem nás, který je přeplněný materiální technologií a život měnícími vynálezy, je důkazem toho, čeho je integrita vědeckých procesů schopná.

Na rozdíl od historických tradic, kde existují jisté stagnace ve spojitosti s tím, čemu lidé věří, což je dnes stále běžné jako náboženského dogma, toto rozpoznání „přírodních zákonů“ zahrnuje charakteristiky, které představují velkou výzvu pro domnělou stabilitu víry, kterou mnozí považují za posvátnou. Jak bude v této eseji dále rozebráno v souvislosti s kapitolou „Vznik“, faktem je, že zde jednoduše nemůže existovat jednotný či statický intelektuální závěr týkající se našeho vnímání a vědomostí paradoxně kromě pohledu na základní vzor nejistoty týkající se změny a samotné adaptace.

Toto je součástí toho, co by mohlo být názváno vědeckým pohledem na svět. Jednou věcí je izolování technik pro vědecké vyhodnocování vybraných zájmů, jako je postup, který můžeme použít při ohodnocení a testování pevnosti struktury například při návrhu domu. Něco jiného je, když jsou univerzální integrita takto fyzicky zakořeněného příčinného uvažování a ověřovací metody, aplikovány ve všech aspektech našich životů. Albert Einstein jednou řekl: „Čím dále spirituální evoluce lidského druhu postoupuje, tím jsem si jistější, že cesta k čisté zbožnosti nespočívá ve strachu ze života, ve strachu ze smrti a slepé víře, ale v honbě za racionálním poznáním“. ²⁸

Zatímco cynikové vědy často pracují na redukci její integrity na další formu „náboženské víry“ snižujíce její přesnost na základě čeho pak působí „chladně“ či „bez duchovnosti“ nebo dokonce podtrhují následky aplikované technologie, jako při výrobě atomové bomby (jenž je ve skutečnosti známkou překroucení lidských hodnot a ne inženýrství), nelze ignorovat neuvěřitelnou sílu, kterou tento přístup k porozumění realitě poskytl lidské rase. Žádná jiná „ideologie“ se nemůže přiblížit výhodám této metody smýšlení.

Nelze však říci, že popření této relevantnosti kulturou není v dnešním světě rozšířené. Když například dojde na náboženské přesvědčení, vyskytují se často kontroverzní tendence, které vyvyšují lidské bytosti nad „pouhé mechanismy“ či fyzické skutečnosti. Z toho většinou vyplyne domněnka, že lidské bytosti jsou z nějakého důvodu „výjimečné“ a možná existují síly, jakou je „boží“ zásah, který může přemoci přírodní zákony dle své vůle a učiní je méně důležitými, než řekneme poslušnost vůči Bohu a podobně. Bohužel v kultuře stále existuje lidská domýšlivost, která bez ověřitelných důkazů odděluje lidstvo od všeho ostatního, a považovat nás za propojené nebo se dokonce domnívat, že jsme výsledkem přírodních, vědeckých sil podle nich znamená ponižovat úroveň lidského života.

Souběžně existuje tendence pro to, co by někteří mohli nazývat „metamagické“ ²⁹ myšlení, které by mohlo být považované za schizotypální druh poruchy osobnosti, kde fantazie a mírná zaslepenost pomáhají ve světě podpořit falešné předpoklady příčinnosti, při kterých není nikdy plně využita nekompromisnost vědeckých metod. Věda vyžaduje testování a opětovnou aplikaci výsledku, aby byl potvrzený, a mnohé víry zdánlivě „normálních“ lidí jsou daleko od tohoto požadavku.

Kromě tradičního náboženství, je také kulturní koncept „nového věku“ ³⁰ běžně spojený s tímto typem pověrčivého smýšlení. Zatímco je extrémně důležité, abychom si my jako společnost byli vědomi této nejistoty v našich závěrech, a tím uchovávali kreativní, otevřený stav mysli při všech postulátech, může být platnost těchto postulátů ověřena pouze prostřednictvím měřitelné konzistence, nikoli zbožného přání či esoterické fascinace.

Takovéto nepotvrzené myšlenky a předpoklady představují referenční rámec, který je často hájen „vírou“ ³¹, nikoli rozumem a je těžké diskutovat o přínosu víry s kýmkoli, jelikož pravidla víry ze své podstaty odmítají samotnou argumentaci. Toto je částí dilematu, ve kterém se lidská společnost dnes nachází: Věříme jednoduše tomu, co bylo tradičně učeno naší kulturou a nebo pochybujeme a testujeme tyto víry vůči fyzické realitě kolem nás, abychom zjistili, jestli budou pravdivé? Věda se samozřejmě zabývá tím druhým. Nepovažuje nic za svaté a je vždy připravena popřít předešlé závěry, když vyvstanou nové informace. Používání takového, ve své podstatě nejistého, ale stejně extrémně životaschopného a produktivního přístupu k pohledu na svět vyžaduje velmi rozdílnou povahu, která ztělesňuje flexibilitu, nikoli jistotu.

Slovy profesora Prof. Franka L. H. Wolfse (Oddělení fyziky a astronomie, Rochesterská univerzita, New York): „Často se ve vědě tvrdí, že teorie nemůžou být nikdy dokázány, pouze vyvráceny. Existuje vždy možnost, že nový poznatek nebo experiment bude v rozporu se stávající teorií.“ ³²

Vznik

V jádru vědecké metody se nachází skepticismus a flexibilita. Věda se zajímá o co nejbližší přiblížení k pravdě, kterou může najít, a pokud něco věda výslovně uznává, tak je to fakt, že v podstatě vše co dnes víme, bude postupem času přehodnoceno poté, co narazíme na nové informace.

Stejně tak to, co se může zdát na první pohled jako přitažené za vlasy, nemožné nebo dokonce „pověrčivé“, se může velmi dobře v budoucnu prokázat jako užitečné a životaschopné porozumění, jakmile se ověří jeho integrita. Důsledkem tohoto je ustanovení myšlenky nebo dokonce vznik „pravdy“, chcete-li.

Zběžné nahlédnutí do historie ukazuje neustále se měnící spektrum chování a postupů založených na stále se aktualizujících znalostech a toto prosté poznání je rozhodující pro lidský pokrok.

Symbióza

Druhý bod hluboce charakterizuje hodnotu vědeckého pohledu na svět a souvisí se symbiotickou povahou věcí, tak jak je známe. Mnoha je to z velké části odmítáno, nicméně toto chápání vede k důležitému odhalení o tom, jak přemýšlíme o našem světě, našem přesvědčení, našem chování a o nás samotných.

Termín „symbióza“ se obvykle používá v souvislosti se vzájemně závislými vztahy mezi biologickými druhy. ³³ Nicméně náš kontext slova je širší. Vztahuje se k vzájemně závislým vztahům absolutně všeho. Zatímco první intuitivní představy o přírodních jevech by se mohly zabývat například stromem jako nezávislým subjektem, pravda je taková, že život stromu je zcela závislý na zdánlivě vnějších vstupních silách, které vedou k jeho vývoji a samotné existenci. ³⁴

Voda, sluneční světlo, živiny a další potřebné interaktivní „vnější“ atributy usnadňující růst stromu jsou příkladem symbiotického či synergického vztahu. Nicméně rozsah této symbiózy je mnohem obsáhlejší než jsme kdy měli možnost v minulosti poznat. Zdá se, že čím více se toho dozvídáme o dynamice našeho vesmíru, tím více je zřejmá jeho provázanost.

Nejlepším pojmem ztělesňující tuto představu je „systém“. ³⁵ Slovo „strom“ je ve skutečnosti odkazem na vnímaný systém. „Kořen“, „kmen“, „větve“, „listy“ a další atributy stromu by mohly být nazvány jako „subsystémy“. Strom ovšem sám o sobě také představuje subsystém, a to subsystém lesa, který je zase sám subsystémem většího systému, ekosystému. Takové rozdíly by se mnohým mohly zdát triviální, ale faktem je, že velkou chybou v lidském chápání je nedostatečné respektování rozsahu „systému Země“ a toho, jak každý subsystém hraje důležitou roli.

Termín „kategorické systémy“ ³⁶ by zde dokonce mohl být použit k popsání všech systémů, zdánlivě malých i velkých. Terminologie je v celku libovolná. Systémy a slova použitá k jejich charakterizování jsou tvořena lidmi kvůli zjednodušení komunikace. Faktem je, že to vypadá, že existuje jen jediný možný systém organizovaný přírodními zákony, ke kterému se lze odvolávat, protože všechny systémy, které vnímáme a kategorizujeme, dnes mohou být pouze subsystémy. Zkrátka nemůžeme nikde nalézt skutečný uzavřený systém. Dokonce i „systém Země“, který se možná zdá autonomní, se Zemí plovoucí ve vesmíru, je zcela závislý na Slunci, Měsíci a pravděpodobně mnoha a mnoha dalších symbiotických / synergických faktorech, kterým ještě musíme porozumět.

Jinými slovy, pokud vezmeme v úvahu vzájemné vztahy, které spojují tyto zmiňované „kategorické systémy“, najdeme spojení všeho a na společenské úrovni chápání tento systém interakcí ztělesňuje základ pravděpodobně té nejvýznamnější perspektivy pro udržitelný vývoj lidstva. Lidská bytost se, stejně jako strom nebo Země, zdá soběstačná. Přesto ale například bez kyslíku, který potřebujeme k dýchání, bychom nepřežili. To znamená, že systém člověka vyžaduje interakci se systémem atmosférickým a tedy se systémem produkce kyslíku, a protože proces fotosyntézy zodpovídá za většinu atmosférického kyslíku, který dýcháme, měli bychom si být vědomi toho, co ovlivňuje tento konkrétní systém a zkoordinovat s tím naše sociální praktiky.

Jsme svědky kupříkladu znečišťování oceánů nebo rapidního odlesňování Země a často zapomínáme, jak jsou tyto oceány a lesy opravdu důležité pro celistvost lidského systému. Existuje mnoho příkladů narušování životního prostředí, kterých se v současné době lidstvo dopouští kvůli nedostatku povědomí o výše uvedených symbiotických příčinách a následcích, které propojují všechny známé kategorické systémy. Na toto téma by se dalo napsat mnoho. V každém případě, neschopnost rozpoznat tuto propojenost je zásadním problémem, a jakmile plně porozumíme principu těchto vzájemně interagujících systémů, mnohé naše nejběžnější chování se pravděpodobně ukáže jako výrazně zaostalé a nebezpečné s ohledem na naši budoucnost.

Víra v udržitelný rozvoj

To nás přivádí k úrovni myšlení a samotného chápání. Jak již bylo uvedeno v předchozím, jazykový systém, který používáme, izoluje a organizuje elementy našeho světa z důvodu všeobecného porozumění. Samotný jazyk je systém založený na kategorickém rozlišování, které si spojujeme s naší vnímanou realitou. Nicméně, i když je jazyk důležitým nástrojem k identifikaci a organizaci lidského myšlení, tak také ze své podstaty vede k nesprávnému rozdělení.

Vzhledem k tomuto je snadné spekulovat o tom, z jakého důvodu jsme si navykli na způsob myšlení a chování, který nás v podstatě neustále rozděluje a proč dějiny lidské společnosti jsou dějinami nerovnováhy a konfliktu. ³⁸ Je to na této úrovni, kde fyzické systémy, o kterých jsme mluvili výše, přicházejí do kontaktu se systémy víry, názorů a myšlenek. ³⁹

Problematika „trvale udržitelného rozvoje“ je dnes typicky spojovaná s technickými procesy, ekologickými teoriemi a inženýrstvím, avšak často zapomínáme, že naše hodnoty a přesvědčení předcházejí všem těmto technickým aspektům. Proto, aby naše kulturní orientace byly udržitelné, potřebujeme si uvědomit, že můžou přijít pouze prostřednictvím platného rozpoznání zákonů přírody, kterou jsme svázáni.

Můžeme měřit integritu našeho přesvědčení? Ano. Můžeme ji měřit podle toho, jak lze principy našich názorů sladit s vědeckou příčinností, a k tomu nám dopomůže zpětná vazba. Když bychom porovnávali výsledky rozdílných názorů, které hledají nějaký společný cíl, ⁴⁰ můžeme sledovat, jakým způsobem z dané perspektivy tohoto cíle dosáhnou. To může být změřeno, a proto pak tyto odlišné pohledy mohou být kvalifikovány a vzájemně porovnány podle jejich přínosu a výhod nebo naopak jejich nedostatku.

Jak bude podrobněji prozkoumáno později, budeme porovnávat centrální systém naší víry / přesvědčení ohledně „tržní ekonomiky“ a výše zmiňované „ekonomika založená na přírodních zákonech / zdrojích“. Jádrem těchto systémů je v podstatě protichůdný názor o příčinné souvislosti a možnosti a čtenář je vyzýván k tomu, aby si vytvořil vlastní objektivní úsudek o tom, jak dobře mohou dané názory přispět k dosažení určitých lidských cílů.

Po tomto konstatování a v kontextu s touto esejí, konkrétně zmínkách o vzniku a symbióze, bychom mohli zobecnit, že jakýkoli systém názorů / přesvědčení / víry, který za (a) vůbec nebere v úvahu možnost změny celého systému díky doplnění nových informací, je systém neudržitelný; a za (b), jakýkoli systém víry, který podporuje izolovanost a rozdělení, celistvost jednoho segmentu nebo skupiny ve společnosti nad jiným / jinou, je rovněž neudržitelný.

Ze sociologického hlediska, mít vědecký pohled na svět znamená být ochoten a schopen se přizpůsobit jak jako jedinec, tak i jako celá civilizace, v té chvíli, kdy se objeví nová porozumění a přístupy, díky kterým lze lépe řešit problémy a budoucí prosperitu. Tento pohled na svět pravděpodobně značí největší posun v lidském chápání v naší historii. Všechny moderní vymoženosti, jež bereme za samozřejmost, jsou výsledkem této metody, ať už ji uznáváme nebo ne. Zdá se, že tato mechanistická logika je univerzálně použitelná pro všechny známé fenomény.

Zatímco mnoho lidí na světě stále věří v konání bohů, démonů, duchů a jiných neměřitelných sil, nová éra rozumu se zdá být na obzoru. Vznikající vědecké chápání nás samých a prostředí kolem nás vyzývá na souboj tradiční zastaralé myšlení, které jsme zdědili od našich méně informovaných předků. „Technická“ ⁴¹ orientace vědy se již nezaměřuje na pouhá důmyslná zařízení a moderní přístroje. Pravé poselství tohoto pohledu na svět se týká samotné filozofie, pomocí které potřebujeme orientovat naše životy, hodnoty a společenské instituce.

Jak se více dozvíme v dalších esejích, sociální systém a jeho ekonomická premisa spolu s jeho právní a politickou strukturou se nachází ve stavu, který má hodně co do činění s vírou a tímto způsobem je nyní uržován. Trh a peněžně řízený systém ekonomiky, například, je založen na nyní zastaralých a čím dál tím více neefektivních předpokladech. Tento stav se moc neliší od doby, kdy se lidé mylně domnívali, že svět je plochý, démoni vyvolávají nemoci, nebo že souhvězdí na obloze představovaly neměnné, statické, dvojrozměrné výtvory podobné tapisériím. Lze nalézt obrovské paralely s tradičními náboženskými vyznáními a zavedenými kulturními institucemi, které máme za platné a plně „normální“.

Stejně jako církev ve středověku držela absolutní moc v Evropě, podporovala loajalitu a rituály, které by většině z nás v současnosti připadaly absurdní nebo dokonce šílené, tak budoucím generacím budou naše aktuální zavedené praktiky pravděpodobně připadat úplně stejně absurdní a šílené.

Potřebujeme podstatně nový způsob myšlení, jestliže má lidstvo přežít a posunout se na vyšší úroveň. ⁴² - Albert Einstein

Hlavní úvaha hnutí Zeitgeist nad sociologickými změnami bere, pro lepší porozumění problému, ohled na „pokrok“ jako takový. Zde jsou pravděpodobně dvě nejdůležitější hlediska, která se objevují jak v osobním, tak ve společenském pokroku: projev potenciálu a řešení problému.

Potenciál a řešení

Projev potenciálu je jednoduše zlepšení podmínek, které prvotně vůbec nebyly považovány za problematické. Příkladem může být schopnost zlepšit lidský výkon v určitých atletických disciplínách, a to cíleným posilováním, jídelníčkem, vybrušováním techniky a dalšími prostředky, o kterých se dříve jednoduše nevědělo.

Na druhé straně řešení problému je předcházení problematice, která se v daném případě ukázala jako škodlivá či nevýhodná svými následky a / nebo omezeními. Obecným příkladem je objev nové léčby na již existující a oslabující nemoc, která tak nadále nebude způsobovat žádnou újmu.

Ovšem vzato z širšího hlediska se tyto pojmy určitým způsobem překrývají, když bereme v úvahu i přirozený vývoj samotného poznání. Například když se nějaké „zlepšení“ daných podmínek začne využívat a postupně se stane v dané kultuře naprosto běžným, může být také potenciální součástí „problému“ v podobném nebo v jiném kontextu, což vyžaduje nalezení nového, efektivnějšího řešení za využití dostupných informací nebo objev řešení pokročilejšího, které by ono zastaralé nahradilo.

Například zavedení letecké dopravy, které je stále relativně novinkou, umožnilo daleko vyšší efektivitu přepravy. Ale v jakém bodě bude na moderní leteckou dopravu nahlíženo jako na „problém“ díky neefektivitě ve srovnání s jinými možnostmi? ⁴³ Efektivita je v tomto smyslu relativní, jelikož s novými znalostmi je něco, co bylo dříve považováno za „nejlepší“ nyní zastaralé a druhořadé.

Tato zdánlivě obrazná připomínka byla uvedena pro zdůraznění jednoduché skutečnosti, že naprosto každý postup, který považujeme dnes za normální, má sám v sobě vestavěnou nevyhnutelnou neefektivitu a potenciální problém, který se projeví až v případě, kdy je objevena nová technologie, nový postup nebo nová myšlenka. Toto je podstata změny, a jestliže vědecké modely potvrzené historií něco obecně ukazují, pak to, že znalosti a jejich aplikace se neustále vyvíjejí. Vrátíme-li se zpět ke zdánlivě odděleným tématům projevu potenciálu a řešení problému, můžeme vyvodit, že všechna řešení problému jsou zároveň projevem potenciálu a naopak.

To také znamená, že i nástroje používané společností k danému účelu, jsou používané jen přechodně. Ať už je to systém přepravy, léčebná praxe, produkce energie, společenský systém samotný, či cokoli jiného. ⁴⁴ Tyto postupy jsou všechny projevem / řešením vzhledem k lidské potřebě a efektivnosti, což je založeno na stále se měnícím stupni poznání, který máme / měli jsme v době jejich vzniku / vývoje.

Prvotní úmysl a prvotní příčina

Když přijde na jakýkoli nový vynález nebo nové řešení problému, musíme se dostat tak blízko k prvotnímu úmyslu (projevu) nebo k prvotní příčině (problému), jak jen to je možné, abychom provedli co možná nejpřesnější vyhodnocení a výběr zákroku. Tak jako jsou nástroje a techniky jen tak využitelné, do jaké míry chápeme jejich základní účel, zákroky k řešení problému jsou jen tak účinné, do jaké míry známe prvotní příčinu. Což se zdá naprosto samozřejmé, ale toto uvědomění často chybí v mnoha odvětvích myšlení dnešního světa, zejména pokud jde o společnost jako celek. Spíše než řízení se tímto pravidlem, je většina společenských rozhodnutí stavěna na tradičních zvyklostech, které mohou být velmi limitující.

Jednoduchým příkladem tohoto myšlení jsou metody uvěznění člověka za takzvané „kriminální chování“. Pro mnohé je řešením útočné formy lidského chování jednoduše vyřazení jedince ze společnosti a jeho potrestání. Což je založeno na řadě předpokladů, které se táhnou celými tisíciletími. ⁴⁵

Ale vědy zabývající se lidským chováním jsou dnes natolik pokročilé, že do jisté míry rozumí příčině takového chování. Je například známo, že většina „zločinů“ by se nemusela stát, kdyby zmíněný člověk žil v příhodných lidských podmínkách. ⁴⁶ Zavírání lidí do vězení vůbec neřeší pravou příčinu věci. Je to jen pouhá „záplata“, která dočasně potlačí příznak daleko většího problému. ⁴⁷

Dalším příkladem, který se může zdát od předchozího rozdílný, ale je stejně „odborný“, je způsob, jakým lidé přemýšlejí o řešení běžných problémů, jako například dopravní nehody. Jaké je řešení situace, kdy řidič udělá chybu a nečekaně změní dráhu tak, že narazí do vedlejšího vozidla a způsobí tak dopravní nehodu? Měla by mezi nimi být pevná zeď? Měli by se lépe učit řídit? Měl by jim být odebrán řidičský průkaz, aby už nikdy nemohli řídit? V rámci běžného přemýšlení společnosti tu opět ztrácíme prvotní příčinu.

Prvotní příčina dopravní nehody může být jen částečně otázkou schopností řidiče, ale daleko více se týká schopnosti systému využít technologii a infrastrukturu. Proč? – Z části proto, že lidská omylnost je historicky dobře známá, potvrzená a neměnná. ⁴⁸ Takže stejně jako první vozidla neměla žádné airbagy, které jsou dnes naprosto běžné a eliminují velké množství zranění během nehod, ⁴⁹ stejný přístup by měl být aplikován na samotnou vzájemnou interakci mezi vozidly, s ohledem na nové technické možností pro větší bezpečí a kompenzaci nevyhnutelného lidského faktoru.

Stejně, jako byl před lety vyvinut airbag na základě nových znalostí, existují dnes technologie, které umožňují provoz vozidel bez řidiče. Takové vozidlo nejen že dokáže detekovat každý nezbytný prvek nutný k přesnému řízení, ale i jednotlivá vozidla se mohou detekovat navzájem, což by učinilo srážky téměř nemožnými. ⁵⁰ Toto je tedy současný stav řešení, když celkově zvážíme prvotní příčinu a prvotní úmysl.

Ačkoli se toto řešení může zdát velmi pokročilé, zejména s přihlédnutím k 1,2 milionům lidí, kteří ročně zahynou v důsledku dopravních nehod, ⁵¹ je toto myšlenkové cvičení stále neúplné, když rozšíříme kontext uvažování ještě na prvotní cíle. Možná existují i další neefektivní prvky vztahující se k přepravní infrastruktuře, které by měly být brány v úvahu. Možná má používání soukromých automobilů, nehledě na jejich bezpečnost, další neodmyslitelné problémy, které mohou být logicky vyřešeny jen odstraněním automobilové dopravy jako takové. Možná, že ve městech, kde stále narůstá počet automobilů, se tento nezávislý osobní transport stává zbytečně těžkopádným, pomalým a celkově neefektivním. ⁵²

V těchto podmínkách může reálné řešení, jako například zavedení jednotného přepravního systému, znamenat zvýšení rychlosti přepravy, snížení spotřeby energie a dalších zdrojů a snížení znečištění spolu s řešením dalších problémů, které vyvstávají ve spojitosti s používáním osobních automobilů. Jestliže je cílem společnosti udělat „správnou“ a udržitelnou věc, může jí být právě redukce hrozeb lidstvu i životnímu prostředí zvýšením efektivnosti za využití našich moderních technických a návrhových možností.