Definice Hnutí Zeitgeist

Tento článek je právě editován. Pokud zasáhnete, práce někoho jiného může být ztracena!

- POSLÁNÍ HNUTÍ -

Hnutí Zeitgeist, založené v roce 2008, je organizace prosazující trvalou udržitelnost, jenž provádí komunitně založený aktivismus a osvětové akce prostřednictvím sítě globálních a regionálních poboček, projektových týmů, výročních událostí, médií a charitativní činnosti.

Hlavní záměr hnutí zahrnuje poznání, že většina sociálních problémů, které v této době sužují lidstvo, nejsou výhradně důsledkem institucionální korupce, absolutního nedostatku, politických rozhodnutí, chyb v "lidské přirozenosti" nebo jiných příčinných domněnek, které bývají často zmiňovány. Místo toho hnutí uznává, že problémy jako chudoba, korupce, znečištění, bezdomovectví, války, hladomor a podobné jsou spíše "symptomy" pramenící ze zastaralého socioekonomického systému.

Zatímco dílčí reformní mezikroky a částečná podpora komunit je předmětem zájmu hnutí, definujícím cílem je zavedení nového socioekonomického modelu založeného na technicky zodpovědné správě zdrojů, alokaci a designu skrze takzvanou vědeckou metodu, uvažování nad problémy a hledání optimalizovaných řešení.

Ekonomika založená na přírodních zákonech / zdrojích (Natural Law / Resource Based Economy, NL/RBE) je, na rozdíl od správy měnové nebo dokonce politické, o přijetí přímého technického přístupu k sociální správě, respektive o aktualizaci fungování společnosti na nejmodernější a ověřené známé metody zanechajíc za sebou veškerých škodlivých následků a limitujících zábran generovaných naším současným systémem měnové nebo peněžní směny, zisku, obchodu a ostatních strukturálně motivačních záležitostí.

Hnutí je loajální myšlenkovému toku, nikoli figurám nebo institucím. Náš pohled je, že pomocí sociálně zaměřeného výzkumu a testovaných poznatků v oblasti vědy a technologií jsme nyní schopni logicky dospět ke společenským aplikacím, které mohou být značně efektivnější při uspokojování potřeb lidské populace zvyšujíce veřejné zdraví. Je pošetilé se domnívat, že války, chudoba, většina zločinů, trestné činnosti a mnoho dalších měnově založených nedostatkových efektů, běžných v našem současném modelu, není možné časem vyřešit. Rozsah aktivismu a osvětových kampaní hnutí sahá od krátkodobých po dlouhodobé s metodami výslovně založenými na nenásilné komunikaci.

Hnutí Zeitgeist (The Zeitgeist Movement, TZM) nemá žádnou oddanost ke státu nebo tradičním politickým platformám. Vnímá svět jako jeden systém, lidskou rasu jako jednu rodinu, a uvědomuje si, že všechny státy musí odzbrojit a naučit se sdílet zdroje a myšlenky, chceme-li v dlouhodobém horizontu přežít. Tudíž jsou tato námi podporovaná řešení v zájmu pomoci všem na Zemi, nikoli jen úzké, vybrané skupině.

ČÁST I - ÚVOD

Přehled
Vědecký pohled na svět
Získávání řešení
Logika vs psychologie
Případ pro lidskou jednotu
Závěrečný argument: lidská přirozenost

ČÁST II – SOCIÁLNÍ PATOLOGIE & ANTI-EKONOMIKA

Definování veřejného zdraví
Historie ekonomiky
Tržní efektivita vs technická efektivita
Porucha systému hodnot
Strukturální klasismus, stát a válka

ČÁST III – NOVÝ MYŠLENKOVÝ TOK

Úvod do udržitelného myšlení
Trendy v době post-nedostatku, kapacita a efektivita
Pravé ekonomické faktory
Průmyslová vláda
Životní styl, svoboda a lidský faktor

ČÁST IV – HNUTÍ ZEITGEIST

Společenská destabilizace a přechod
Stávání se hnutím Zeitgeist

PŘÍLOHY (online online)

A: Seznam slov (nevyřízený)
B: Vědecká metoda (nevyřízený)
C: Seznam ke čtení (nevyřízený)
D: TZM: struktura a procesy (nevyřízený)

- PŘEDMLUVA -

Závěrem jakéhokoliv seriózního výzkumu může být pouze vznik dvou otázek tam, kde dříve byla jen jedna. ¹ - Thorstein Veblen

Původ názvu

„Hnutí Zeitgeist“ (TZM) je názvem sociálního hnutí, které je popsáno v následujících pojednáních. Název nemá žádné relevantní historické odkazy k něčemu kulturně specifickému a neměl by být zaměňován nebo asociován s čímkoliv dřívějším podobného názvu. Spíše je tento název založen přímo na významovém smyslu slov samotných.

Termín „zeitgeist“ je definován jako „obecné intelektuální, morální a kulturní klima své doby“. Termín „hnutí“ velmi jednoduše znamená „pohyb“ nebo změnu. Hnutí Zeitgeist je proto organizací naléhající na změnu v převládajícím intelektuálním, morálním, a kulturním klimatu doby.

Struktura dokumentu

Následující text je připraven tak, aby byl co nejstručnější, ale zároveň nejúplnější. Jde o sérii esejí uspořádaných tématicky způsobem, jenž podporuje širší souvislosti. Zatímco každá esej je navržena tak, aby měla svůj vlastní hodnotný význam, opravdový kontext spočívá v podpoře širšího myšlenkového toku s ohledem na nejefektivnější organizaci lidské společnosti.

Při postupném čtení těchto esejí si budete moci povšimnout možného překrývání se některých témat. Je tomu tak záměrně, poněvadž opakování a zdůrazňování je považováno za užitečné vzhledem k tomu, jak cizí mohou některé koncepty připadat lidem, kteří se s těmito tématy dříve nesetkali.

Jelikož si kvůli zachování schopnosti porozumět závažnosti každého tématu, včetně vzájemné provázanosti, můžeme dovolit jen určité množství podrobností, vynaložili jsme velké úsilí na uvedení relevantních zdrojů v každé eseji formou poznámek pod čarou umožňujících v případě zájmu pokračovat ve studiu.

Organismus poznání

Stejně jako tomu bývá při jakékoli formě prezentovaného výzkumu, zabýváme se sériově generovanými skladbami dat i zde. Pozorování, jeho zhodnocení, dokumentace a integrace s ostatními znalostmi, dosavadními nebo čekajícími na zpracování, je způsob, kterým se vyvíjí všechny rozpoznatelné myšlenky.

Je důležité porozumět tomuto postupu vzhledem ke způsobu, jakým přemýšlíme, čemu věříme a proč, neboť informace je vždy ve své podstatě oddělena od osoby nebo instituce, která ji sděluje či reprezentuje. Informace může být řádně ohodnocena jen prostřednictvím systematického procesu porovnávání s jinými fyzicky ověřitelnými důkazy, které ji potvrzují, nebo vyvracejí.

Stejně tak tento postup naznačuje, že nemůže jít o žádný empirický „původ“ myšlenek. Z perspektivy poznání jsou vědomosti povětšinou završovány, zpracovávány a rozšiřovány prostřednictvím komunikace mezi naším druhem. Jednotlivec se svými v základu rozdílnými životními zkušenostmi a sklony slouží jako filtr, který zpracovává zvyklosti a pomocí kterého může být daná myšlenka postupně přeměněna. Kolektivně my, jedinci, utváříme to, co můžeme nazvat skupinovou myslí, což je společenský procesor vyššího řádu, jehož prostřednictvím úsilí jednotlivců v ideálním případě splývá. Tradiční metoda přenosu dat pomocí literatury, sdílení knih od generace ke generaci, je vynikajícím příkladem interakce této skupinové mysli. ²

Isaac Newton tuto skutečnost nejlépe vystihl prohlášením: „Jestliže jsem viděl dále než jiní, bylo to proto, že jsem stál na ramenou velikánů.“ ³ Toto je zde uvedeno z důvodu nasměrování čtenáře ke kritickému hodnocení dat, ne údajného „zdroje“, protože v empirickém smyslu žádná taková věc není. Je to technicky relevantní pouze v dočasných, tradičních vzorcích kultury, jako jsou například literární zásluhy v učebnicích pro budoucí reference výzkumu. Žádné tvrzení není chybnější než deklarace, že „tohle je moje myšlenka“. Takové představy jsou vedlejšími produkty materiální kultury, která byla upevňována hledáním fyzických odměn, obvykle prostřednictvím peněz, výměnou za iluzi jejich „soukromých“ výtvorů. Tam, kde si jednotlivec nárokuje prestiž kvůli svým „zásluhám“ za myšlenku nebo vynález, velmi často kulminuje vztah k vlastnímu egu.

Avšak tím nechceme vyloučit vděk a respekt těm osobám nebo institucím, které projevily odhodlání a vytrvalost při rozšiřování vědomostí samotných, ani snižovat důležitost těch, kteří dosáhli kvalifikovaného, specializovaného statusu experta v určitém odvětví. Příspěvky skvělých myslitelů, badatelů a inženýrů jako jsou R. Buckminster Fuller, Jacque Fresco, Jeremy Rifkin, Ray Kurzweil, Robert Sapolsky, Thorstein Veblen, Richard Wilkinson, James Gilligan, Carl Sagan, Nikola Tesla, Stephen Hawking a mnoho, mnoho dalších, minulých a současných, jsou citovány v této knize a slouží jako část většího celku dat, který se chystáte přečíst. Tímto chceme vyjádřit obrovský vděk všem odhodlaným myslím, které pracují, aby přispěly ke zlepšení světa.

S tímto na paměti si „Hnutí Zeitgeist“ nenárokuje „původ“ jakékoliv myšlenky, kterou propaguje. Hnutí Zeitgeist se nejlépe dá kategorizovat jako aktivistická / vzdělávací instituce snažící se zdůraznit souvislosti, nad nimiž mohou existující / vyvstávající vědecké objevy najít vzájemný sociální imperativ.

Webové stránky a zdroje, které se oficiálně váží na globální operace hnutí Zeitgeist:

- Webové Stránky České Pobočky: http://www.zeitgeistmovement.cz/

- TZM Česká Republika na Youtube: https://www.youtube.com/user/TZMCzech/videos https://www.youtube.com/user/TZMvideo/videos

Zde najdete mnoho videí v českém jazyce nebo s českými titulky.

- TZM Česká Republika na Facebooku: https://www.facebook.com/zgmcz

- Main Global Hub: http://www.thezeitgeistmovement.com

This is the main website and hub for TZM related actions/events/updates.

- Global Chapters Hub: http://www.tzmchapters.net/

This is the main global hub for chapter information and materials. It includes maps, a chapter’s tool kit and more.

- Global Blog: http://blog.thezeitgeistmovement.com/

This is the official blog which allows submissions of editorial style essays.

- Global Forum: http://www.thezeitgeistmovementforum.org/

This is the official forum for members to discuss projects and share ideas from across the world.

- Zeitgeist Media Project: http://zeitgeistmediaproject.com/

The Media Project website hosts and links to various audio/visual/literary expressions create by TZM members. Users donate their work for posting and it is often used as a resource toolkit for flyer graphics, video presentations, logo animations and the like.

- ZeitNews: http://www.zeitnews.org/

ZeitNews is a news style service that contains articles relating to socially relevant advancements in science and Technology.

- Zeitgeist Day („ZDay“) Global: http://zdayglobal.org/

This site becomes active annually to facilitate our „Zday“ global event, which occurs in March of each year.

- Zeitgeist Media Festival: http://zeitgeistmediafestival.org/

This site becomes active annually to facilitate our „Zeitgeist Media Festival“, which occurs in autumn of each year.

- Global Redesign Institute: http://www.globalredesigninstitute.org/

The Global Redesign Institute is a virtual graphic interface „think tank“ project which uses map/data models to express direct technical changes in line with TZM's train of thought in various regions.

General Social Networks

- TZM Global on Twitter: http://twitter.com/#!/tzmglobal

- TZM Global on Facebook: http://www.facebook.com/tzmglobal

- TZM Global Youtube: http://www.youtube.com/user/TZMOfficialChannel

ČÁST I: ÚVOD

- PŘEHLED -

O Hnutí

Hnutí Zeitgeist (TZM), založeno v roce 2008, prosazující udržitelnost, působí prostřednictvím sítě regionálních poboček, projektových týmů, mediálních projevů, charitativních a dalších veřejných akcí. Aktivismus TZM je založen výhradně na nenásilných metodách komunikace s hlavním zaměřením na vzdělávání veřejnosti v otázkách skutečného původu mnoha dnešních osobních, sociálních a ekologických problémů, společně s jejich řešením a zlepšováním lidského potenciálu, které již dnešní věda a technologie umožňuje, ačkoli stále nejsou využity kvůli bariérám pevně spjatým se současně zavedeným sociálním systémem.

Zatímco označení „aktivismus“ je ve svém přesném významu správné, osvětová činnost TZM by neměla být nesprávně vykládána jako vztahující se ke kulturně běžným, tradičním „aktivistickým protestům“, jaké jsme mohli vidět v minulosti. TZM se spíše vyjadřuje prostřednictvím cílených, racionálních vzdělávacích projektů beze snahy je vnucovat, diktovat či kohokoli slepě přesvědčovat, ale které dávají do pohybu myšlenkový tok, jenž je logickým důsledkem, když jsou zvažovaná příčinná kritéria „udržitelnosti“ ⁵ a „veřejného zdraví“ ⁶ posuzována z vědecké perspektivy. Nicméně snaha TZM je velmi podobná tradičním hnutím za občanská práva z minulosti, kdy dosažené poznání odhaluje zbytečný útlak vlastní našemu současnému společenskému řádu, který strukturálně a sociologicky omezuje blahobyt a potenciál drtivé většiny světové populace nemluvě o bránění všeobecnému vzestupu díky svým zavedeným metodám.

Například současný ekonomický model, zatímco obecně udržuje obrovskou míru korozivní ekonomické neefektivity, jak bude popsáno v dalších esejích, svou podstatou pomáhá jedné ekonomické skupině či „vrstvě“ lidí více než jiné a zachovává zbytečnou nerovnováhu a velké strádání. Toto by se dalo nazvat ve svém účinku „ekonomickou zaslepeností“, která není o nic méně zákeřná než diskriminace založená na pohlaví, etnickém původu, náboženství, přesvědčení a podobně.

Nicméně tato zaslepenost neoddělitelná od systému je opravdu jen částí většího celku, který by se dal nazvat „strukturálním násilím“, ⁷ osvětlujícím široké spektrum nevyhnutelného utrpení, nelidskosti a strádání, které je dnes přijímáno neinformovanou většinou jednoduše jako normální stav. Tento kontext násilí se rozpíná mnohem dále a hlouběji, než mají mnozí tendenci připustit. Rozsah toho, jak dnes náš socioekonomický systém zbytečně zhoršuje veřejné zdraví a brání rozvoji, lze jasně rozpoznat pouze v případě náhledu na sociální záležitosti z více nezaujaté technické či „vědecké“ perspektivy obcházejíce naše tradiční, často zaslepující, zvyklosti.

Relativní povaha našeho vědomí často padne za oběť předpokladům vnímaného „normálního“ stavu, kde, řekněme, trvající strádání a chudoba více než tří miliard lidí ⁸ může být vnímané jako „přirozený“, nezměnitelný stav společnosti těmi, kteří neví například o množství jídla skutečně vyrobeného ve světě, kam jídlo putuje, jak je jím plýtváno nebo o technické povaze možností efektivní a hojné produkce jídla v moderní době.

Toto neviděné násilí může přerůst až v kulturní vzorce chování ⁹ tam, kde společenské tradice a jejich psychologie mohou i bez přímého zlého úmyslu vytvořit následky škodlivé pro lidskou bytost. Například, ve světě existují náboženské kultury nemající zájem o žádnou formu běžného lékařského ošetření. ¹⁰ Zatímco mnozí mohou diskutovat o morálních či etických parametrech významu úmrtí dítěte na běžnou vyléčitelnou nemoc v takové kultuře, zvlášť v době, kdy by postačil její pouhý souhlas s použitím moderních vědeckých aplikací, můžeme se shodnout přinejmenším na faktu, že smrt takového dítěte v tomto bodě není již způsobena nemocí, ale právě sociologickými podmínkami, které nedovolily použití známého řešení.

Pro názornější příklad již bylo provedeno mnoho sociálních studií na téma „sociální nerovnosti“ a její důsledků pro veřejné zdraví. Jak bude rozvedeno více v dalších esejích, existuje široká škála fyzických a mentálních zdravotních problémů, u kterých se zdá, že vznikají z tohoto stavu, a to včetně sklonů k fyzickému násilí, nemocí srdce, depresí, nedostatku vzdělání a mnohých dalších poškození majících skutečné sociální důsledky, jakými můžeme být všichni ovlivněni. ¹¹

Zde je podstatné, že když uděláme krok zpět a zvážíme nově pochopené znalosti příčin, které mají zřetelně negativní efekt na lidské zdraví, ale přetrvávají zbytečně v nezmenšené míře kvůli již existujícím tradicím stanovených kulturou, nevyhnutelně skončíme u kontextu s občanskými právy, respektive se sociální udržitelností. Toto nové hnutí za občanská práva stojí za sdílením lidských vědomostí a našich technických schopností nejen řešit problémy, ale umožnit existenci vědecky odvozeného sociálního systému, který vlastně optimalizuje náš potenciál a blahobyt. Cokoliv menšího bude vytvářet zbytečnou nerovnováhu a sociální destabilizaci s reprezentací toho, co by se dalo považovat za skrytou formu útlaku.

Vrátíme-li se tedy k širšímu pohledu, pracuje TZM nejen na vytvoření povědomí o těchto úskalích a jejich skutečných příčinách (a tudíž logiky na jejich řešení), ale rovněž se snaží vyjádřit neuvěřitelný potenciál nám vlastní, jenž zároveň překračuje přímé řešení problémů pro výrazné zlepšení lidských podmínek obecně, a to řešit problémy, které ve skutečnosti ještě ani nevznikly. ¹² Toto je započato přijmutím samotné podstaty vědeckého uvažování, kde ustavení téměř empirického myšlenkového toku má ve své důležitosti přede vším ostatním přednost. Myšlenkového toku, pomocí kterého společenská organizace jako celek dokáže najít širší vzájemné souvislosti pro udržitelnost a efektivitu v měřítku dosud nepoznaném prostřednictvím aktivního uznání (a aplikace) vědecké metody.

Zaměření

Rozsáhlé akce Hnutí Zeitgeist by mohly být shrnuty jako diagnostikuj, vzdělávej a tvoř.

Diagnostikuj:

Diagnostika je „identifikace podstaty a příčiny čehokoliv“. Řádně diagnostikovat příčinné podmínky rozsáhlých sociálních a ekologických problémů běžných v moderním kulturním společenství neznamená pouze si na ně stěžovat nebo kritizovat konání lidí či jednotlivých institucí, jak se dnes často děje. Pravá diagnostika musí hledat nejnižšího možného společného jmenovatele a pro nalezení řešení pracovat na této úrovni.

Hlavním problémem je často něco, co by se dalo nazvat jako omezený referenční rámec, kde přetrvává krátkozraká, chybná diagnostika daných následků. Například tradičním zavedeným řešením pro nápravu lidského chování, tzv. „kriminálních činů“, je často trest odnětí svobody. Ale to neříká nic o hlubší motivaci takových „zločinců“, proč je jejich psychika přivedla k takovým činům.

Řešení na této úrovni se stává komplexnější a více vychází ze synergických vztahů mezi jejich fyzickým a kulturním prostředím v průběhu času. ¹³ Je to, jako když někdo umře na rakovinu, protože to v podstatě není rakovina, co ho zabije v pravém slova smyslu, neboť rakovina je produktem jiných sil.

Vzdělávej:

Z hlediska vzdělávacího hnutí, které operuje na základě předpokladu, že znalosti jsou nejmocnějším nástrojem pro vytvoření trvající, relevantní sociální změny v globální společnosti, neexistuje nic důležitějšího než kvalita osobního vzdělání a schopnost sdělovat tyto myšlenky efektivně a konstruktivně dalším.

Hnutí Zeitgeist není o následování textu statických myšlenek. Takové omezené, zúžené asociace jsou typické pro náboženské a politické kulty, nikoli pro rozpoznání vývoje, který podtrhuje „anti-establishmentovou“ ¹⁴ povahu Hnutí Zeitgeist. Hnutí v tomto smyslu nic nevnucuje. Raději pracuje, aby šířilo otevřený myšlenkový tok, který si jednotlivec může uvědomit a tím posílit svou nezávislou schopnost porozumět relevantnosti tohoto myšlenkového toku dle svých možností a ve svém vlastním tempu.

Mimoto vzdělání je nutné nejen pro ty, kteří neznají tento myšlenkový tok a k tomu se vztahující aplikační sadu, ¹⁵ ale také pro ty, kteří se k němu hlásí. Stejně, jako není žádná „utopie“, neexistuje žádný konečný stav porozumění.

Tvoř:

Kromě samozřejmé potřeby přizpůsobit lidské hodnoty prostřednictvím vzdělávání, aby lidé porozuměli nutnosti pro takové společenské změny, pracuje Hnutí Zeitgeist také na úvahách, jak bude nový sociální systém, založený na optimální ekonomické efektivitě, ¹⁶ vypadat a fungovat vzhledem k našemu současnému stavu technických možností.

Program, jako je Global Redesign Institute, ¹⁷ což je digitální soustředění myšlenek, který pracuje na vyjádření toho, jak by se mohla rozvíjet hlavní společenská infrastruktura, vzhledem k našemu současnému stavu technologií, snažící se o kombinaci technologické kapacity s vědeckým myšlenkovým tokem tak, aby se vypočítala nejefektivnější možná technická infrastruktura pro libovolný region na světě, je jedním příkladem.

Stojí za to krátce zmínit způsob „vládnutí“, který Hnutí Zeitgeist zastává a který je velmi málo podobný současnému stylu. Vychází z multi-disciplinárního spojení různých ověřených metod pro maximální optimalizaci, sjednocených prostřednictvím vyváženého systémového přístupu, který je navržený tak, aby byl co nejvíce přizpůsobivý k novým, časem se vynořujícím zlepšením. ¹⁸

Jak bude podrobně rozvedeno, jediný možný odkaz, který může být považován za „nejvíce kompletní“ v daném čase, je ten, který bere v úvahu pozorování nejrelevantnějších interakcí (uvnitř systému). To je povaha synergie příčiny a následku, která podtrhuje technický základ pro skutečně udržitelnou ekonomiku.

Ekonomika založena na přírodních zákonech / zdrojích

Dnes existuje v různých kruzích mnoho termínů, jako Ekonomika založená na zdrojích nebo Ekonomika přírodních zákonů, které vyjadřují obecný logický základ pro více vědecky orientovaný sociální systém. Vzhledem k tomu, že tyto tituly jsou historicky odkazující a poněkud obecné, bude proto používán titul „Ekonomika založená na přírodních zákonech / zdrojích“ (NLRBE), protože má nejkonkrétnější sémantický základ. ¹⁹

Ekonomika založená na přírodních zákonech / zdrojích je definována jako „přizpůsobivý socioekonomický systém aktivně odvozený od přímých fyzických odkazů na vládnoucí vědecky rozpoznané přírodní zákony“.

Celkově je vypozorováno, že jsme schopni, za použití sociálně zaměřeného výzkumu a testovaných poznatků ve vědě a technologiích, logicky dojít ke společenským přístupům, které by mohly být značně efektivnější v uspokojování potřeb lidské populace. Jsme nyní schopni dramaticky zvýšit veřejné zdraví, lépe chránit prostředí, vytvořit obecný materiální dostatek, a s tím také strategicky zredukovat nebo eliminovat mnoho běžných sociálních problémů vyskytujících se v dnešní době, které jsou mnohými, bohužel, považovány za neměnné kvůli jejich kulturní zatvrzelosti.

Myšlenkový tok

Mnoho osob nebo skupin pracovalo na tom, aby vytvořily dočasně pokročilé technologické aplikace, snažíce se integrovat současné možnosti do zmíněného myšlenkového toku tak, aby bylo umožněno efektivnější řešení problémů (např. „Městské systémy“ ²⁰ od Jacquea Fresca nebo „Dům Dymaxion“ ²¹ od R. Buckminstera Fullera).

Ale jakkoliv důležité toto aplikované inženýrství je, stále je podstatné mít na paměti, když vezmeme v úvahu evoluci vědeckých znalostí a vynořujících se technologických aplikací, že všechny specifické technologické aplikace mohou být pouze přechodné. Jinými slovy, všechna současná užití technologií má tendenci časem zastarat.

Tím pádem to, co zůstává, může být pouze myšlenkový tok týkající se zásadních příčinných vědeckých principů. Hnutí Zeitgeist je pak loajální tomuto myšlenkovému toku, ne osobám, institucím, nebo dočasným technologickým pokrokům. Raději než následovat osobu nebo návrh, Hnutí následuje samotvůrný předpoklad porozumění a tudíž pracuje v decentralizovaném, holografickém stylu, s tímto myšlenkovým tokem jako zdrojem motivace k akci.

Od pověrčivosti k vědě

Zajímavý jev, který stojí za to zmínit, je to, jak se lidské chápání sebe sama a svého prostředí odsunuje od myšlenek a pohledů, které již nejsou nadále podporované, kvůli neustálému přílivu nových přelomových informací. Je vhodné zmínit, že pověrčivost, která v mnoha ohledech může být vnímána jako kategorie víry, jenž se dříve zdála být adekvátně podporována na základě zkušeností / vnímání, ale nemůže být nadále pokládána za důvěryhodnou kvůli novým odporujícím faktům.

Například zatímco tradiční náboženské smýšlení by se mohlo na západě zdát, kvůli rapidnímu růstu informací a všeobecné vzdělanosti, čím dál méně hodnověrné pro více lidí než kdy jindy, ²² kořeny náboženského smýšlení sahají do dob, kdy lidé vzhledem k omezenému chápání, které měli o svém prostředí v oněch dávných dobách, mohli obhájit pravost a přesnost takovýchto přesvědčení.

Tento jev je patrný ve všech oblastech chápání včetně moderní „akademické sféry“. Ani takzvané „vědecké“ závěry, které s příchodem nových informací a aktualizovaných testů, nemohou být dále považovány za důvěryhodné, ²³ jsou stále běžně bráněny pouze kvůli tomu, že jsou již zahrnuty do současných kulturních tradic.

Takovéto „zavedené instituce“, jak by mohly být nazývány, chtějí často zachovávat stálost z důvodů ega, moci, tržního příjmu nebo celkové psychologické pohody. To představuje v mnoha směrech klíčový problém naší sociální paralýzy. ²⁴ Je tedy důležité rozpoznat tento vzor přeměny a uvědomit si, jak kriticky důležité je být flexibilní, co se týče našeho systému hodnot, nemluvě o poměrně nebezpečném fenoménu „zavedených institucí“, které jsou kulturně naprogramované a podporované k úsilí o sebezáchovu, spíše než aby se vyvíjely a měnily.

Od tradice k objevování

Percepční střet mezi našimi kulturními tradicemi a naší neustále rostoucí databází objevujících se znalostí je klíčový pro to, co definuje současného „ducha doby“ jak ho známe. Dlouhodobý pohled na historii poukazuje na rozmělnění pověrčivých kulturních tradic a pohledů, jelikož došlo k vnímání v novém měřítku vědecké příčinnosti. To je to, co Hnutí Zeitgeist v širším filosofickém kontextu reprezentuje - posun kulturního ducha doby do nových, prokazatelných a více optimalizovaných porozumění a aplikací.

Proto, zatímco společnost byla zajisté svědkem značných zrychlujících se změn v různých oblastech uvědomění a postupů, jako dnes s naší rozsáhlou materiální technologií, zdá se to být náš sociální systém, co nadále zůstává daleko pozadu. Politické přesvědčování, tržní ekonomie, práce pro příjem, neustálá nerovnost, národní státy, právní předpoklady a mnoho ostatních známek našeho stávajícího sociálního pořádku jsou stále široce akceptované současnou kulturou jako normální stav, s ničím více než jen jejich stálostí v čase jako důkazem o jejich hodnotové a empirické permanenci.

Je to v tomto kontextu, kde Hnutí Zeitgeist nachází svůj největší důraz - ve změně sociálního systému. Existuje mnoho technických možností pro řešení problémů v oblastech osobního a sociálního pokroku, které zůstávají nepovšimnuty či nepochopeny. ²⁵ Ukončení válek, vyřešení chudoby, vytvoření materiální hojnosti pro dosažení lidských potřeb, kterou historie nespatřila, odstranění většiny zločineckých aktivit tak jak je známe, dosažení skutečné osobní svobody odstraněním nesmyslné nebo monotónní práce a odstranění mnoha environmentálních hrozeb, je jen několik z mnoha možností, které při zohlednění naší technické reality máme.

Tyto možnosti jsou však nejenom z velké části neuznávané, jsou rovněž doslova omezované naším současným sociálním pořádkem, protože implementace takovýchto problémy řešících mechanismů stojí v přímé opozici vůči mechanismům, na kterých současný sociální systém operuje. ²⁶

Proto, dokud nebudou socioekonomické tradice a jejich výsledné sociální hodnoty napadnuty a nebudou aktualizovány na základě dnešního chápání - dokud většina lidské populace nebude rozumět základnímu myšlenkovému toku technicky potřebnému pro podporu lidské udržitelnosti a veřejného zdraví, jak bylo odvozeno z nekompromisnosti objektivního vědeckého zkoumání a ověřování; dokud většina tíhy dřívějších falešných předpokladů, pověr, rozdělujících loajalit a dalších sociálně nestabilních, konflikt vytvářejících, kulturních brzd nebude překonána - všechny život vylepšující a problémy řešící možnosti, které máme nyní k dispozici, zůstanou z velké části nevyužité.

Pravou revolucí je revoluce hodnot. Lidská společnost se zdá být stovky let pozadu, co se týče způsobu, kterým funguje a tím pádem co uznává. Pokud si přejeme pokročit a vyřešit naše hromadící se problémy, což znamená zvrátit to, co je v mnoha směrech zrychlující se úpadek naší civilizace, potřebujeme změnit způsob, kterým o sobě přemýšlíme a tím i o světu, který obýváme. Hlavním cílem Hnutí Zeitgeist je pracovat na přivedení tohoto posunu hodnot na světlo a sjednocení lidské rodiny se základním pohledem, že my všichni sdílíme tuto malou planetu a že jsme všichni svázáni těmi stejnými přírodními zákony, jak dokazuje vědecká metoda.

Toto běžné základní chápání sahá mnohem dále, než si mnozí v minulosti mysleli. Symbióza lidského druhu a synergický vztah našeho místa ve fyzickém světě potvrzuje, že v žádném ohledu nejsme oddělené entity. Nové společenské probuzení musí ukázat fungující sociální model, který je dosažen díky této neodmyslitelné logice, pokud chceme přežít a prosperovat v dlouhodobém měřítku. Můžeme se přizpůsobit, nebo trpět. Rozhodnutí je na nás.

- VĚDECKÝ POHLED NA SVĚT -

Téměř každá větší systematická chyba, která lidstvo klamala po tisíce let, spoléhala na praktiky. Horoskopy, zaříkávadla, věštci, kouzla, čarodějnictví, léčení šamany, byly před příchodem moderní medicíny po staletí v očích veřejnosti pevně zakotvené prostřednictvím jejich domnělého praktického úspěchu. Vědecká metoda byla vymyšlena za účelem objasnění povahy věcí za pečlivěji kontrolovaných podmínek a za přísnějších kritérií než ty metody, které jsou přítomny v těchto „jednodušších“ praktikách. ²⁷ - Michael Polanyi

Obecně řečeno, evoluce lidského chápání může být viděna jako přechod od povrchových pozorování prováděných našimi pěti omezenými fyzickými smysly a „intuitivně“ filtrovány vzdělávacím rámcem a hodnotovými charakteristikami, k technice objektivního měření a metod automatického pokroku, pomocí které se snažíme dospět (nebo se dopočítat) k závěrům prostřednictvím testování a opětovného testování důkazů a kde usilujeme o potvrzení prostřednictvím měřítka vědecké příčinnosti, které, jak se zdá, zahrnuje fyzické charakteristiky toho, co nazýváme „přírodou“.

„Přírodní zákony“ našeho světa existují, ať si jich všímáme či ne. Tato nedílná pravidla našeho vesmíru existují déle, než je bylo lidstvo schopno pochopit a zatímco můžeme debatovat nad tím, jak přesné interpretace těchto zákonů ve stádiu naší intelektuální vyspělosti jsou, existuje dostatek potvrzujících důkazů, které ukázaly, že jsme skutečně omezeni statickými silami, které mají nedílnou, měřitelnou a rozhodnou logiku.

Rozsáhlý rozvoj a předvídavá jednota objevená v matematice, fyzice, biologii a jiných vědeckých disciplínách dokazuje, že my, jako druh, pomalu začínáme chápat procesy přírody a při naší rostoucí vynalézavé kapacitě dokážeme imitovat, zdůraznit nebo potlačit takovéto přírodní procesy, což potvrzuje náš pokrok jim porozumět. Svět kolem nás, který je přeplněný materiální technologií a život měnícími vynálezy, je důkazem toho, čeho je integrita vědeckých procesů schopná.

Na rozdíl od historických tradic, kde existují jisté stagnace ve spojitosti s tím, čemu lidé věří, což je dnes stále běžné jako náboženského dogma, toto rozpoznání „přírodních zákonů“ zahrnuje charakteristiky, které představují velkou výzvu pro domnělou stabilitu víry, kterou mnozí považují za posvátnou. Jak bude v této eseji dále rozebráno v souvislosti s kapitolou „Vznik“, faktem je, že zde jednoduše nemůže existovat jednotný či statický intelektuální závěr týkající se našeho vnímání a vědomostí paradoxně kromě pohledu na základní vzor nejistoty týkající se změny a samotné adaptace.

Toto je součástí toho, co by mohlo být názváno vědeckým pohledem na svět. Jednou věcí je izolování technik pro vědecké vyhodnocování vybraných zájmů, jako je postup, který můžeme použít při ohodnocení a testování pevnosti struktury například při návrhu domu. Něco jiného je, když jsou univerzální integrita takto fyzicky zakořeněného příčinného uvažování a ověřovací metody, aplikovány ve všech aspektech našich životů. Albert Einstein jednou řekl: „Čím dále spirituální evoluce lidského druhu postoupuje, tím jsem si jistější, že cesta k čisté zbožnosti nespočívá ve strachu ze života, ve strachu ze smrti a slepé víře, ale v honbě za racionálním poznáním“. ²⁸

Zatímco cynikové vědy často pracují na redukci její integrity na další formu „náboženské víry“ snižujíce její přesnost na základě čeho pak působí „chladně“ či „bez duchovnosti“ nebo dokonce podtrhují následky aplikované technologie, jako při výrobě atomové bomby (jenž je ve skutečnosti známkou překroucení lidských hodnot a ne inženýrství), nelze ignorovat neuvěřitelnou sílu, kterou tento přístup k porozumění realitě poskytl lidské rase. Žádná jiná „ideologie“ se nemůže přiblížit výhodám této metody smýšlení.

Nelze však říci, že popření této relevantnosti kulturou není v dnešním světě rozšířené. Když například dojde na náboženské přesvědčení, vyskytují se často kontroverzní tendence, které vyvyšují lidské bytosti nad „pouhé mechanismy“ či fyzické skutečnosti. Z toho většinou vyplyne domněnka, že lidské bytosti jsou z nějakého důvodu „výjimečné“ a možná existují síly, jakou je „boží“ zásah, který může přemoci přírodní zákony dle své vůle a učiní je méně důležitými, než řekneme poslušnost vůči Bohu a podobně. Bohužel v kultuře stále existuje lidská domýšlivost, která bez ověřitelných důkazů odděluje lidstvo od všeho ostatního, a považovat nás za propojené nebo se dokonce domnívat, že jsme výsledkem přírodních, vědeckých sil podle nich znamená ponižovat úroveň lidského života.

Souběžně existuje tendence pro to, co by někteří mohli nazývat „metamagické“ ²⁹ myšlení, které by mohlo být považované za schizotypální druh poruchy osobnosti, kde fantazie a mírná zaslepenost pomáhají ve světě podpořit falešné předpoklady příčinnosti, při kterých není nikdy plně využita nekompromisnost vědeckých metod. Věda vyžaduje testování a opětovnou aplikaci výsledku, aby byl potvrzený, a mnohé víry zdánlivě „normálních“ lidí jsou daleko od tohoto požadavku.

Kromě tradičního náboženství, je také kulturní koncept „nového věku“ ³⁰ běžně spojený s tímto typem pověrčivého smýšlení. Zatímco je extrémně důležité, abychom si my jako společnost byli vědomi této nejistoty v našich závěrech, a tím uchovávali kreativní, otevřený stav mysli při všech postulátech, může být platnost těchto postulátů ověřena pouze prostřednictvím měřitelné konzistence, nikoli zbožného přání či esoterické fascinace.

Takovéto nepotvrzené myšlenky a předpoklady představují referenční rámec, který je často hájen „vírou“ ³¹, nikoli rozumem a je těžké diskutovat o přínosu víry s kýmkoli, jelikož pravidla víry ze své podstaty odmítají samotnou argumentaci. Toto je částí dilematu, ve kterém se lidská společnost dnes nachází: Věříme jednoduše tomu, co bylo tradičně učeno naší kulturou a nebo pochybujeme a testujeme tyto víry vůči fyzické realitě kolem nás, abychom zjistili, jestli budou pravdivé? Věda se samozřejmě zabývá tím druhým. Nepovažuje nic za svaté a je vždy připravena popřít předešlé závěry, když vyvstanou nové informace. Používání takového, ve své podstatě nejistého, ale stejně extrémně životaschopného a produktivního přístupu k pohledu na svět vyžaduje velmi rozdílnou povahu, která ztělesňuje flexibilitu, nikoli jistotu.

Slovy profesora Prof. Franka L. H. Wolfse (Oddělení fyziky a astronomie, Rochesterská univerzita, New York): „Často se ve vědě tvrdí, že teorie nemůžou být nikdy dokázány, pouze vyvráceny. Existuje vždy možnost, že nový poznatek nebo experiment bude v rozporu se stávající teorií.“ ³²

Vznik

V jádru vědecké metody se nachází skepticismus a flexibilita. Věda se zajímá o co nejbližší přiblížení k pravdě, kterou může najít, a pokud něco věda výslovně uznává, tak je to fakt, že v podstatě vše co dnes víme, bude postupem času přehodnoceno poté, co narazíme na nové informace.

Stejně tak to, co se může zdát na první pohled jako přitažené za vlasy, nemožné nebo dokonce „pověrčivé“, se může velmi dobře v budoucnu prokázat jako užitečné a životaschopné porozumění, jakmile se ověří jeho integrita. Důsledkem tohoto je ustanovení myšlenky nebo dokonce vznik „pravdy“, chcete-li.

Zběžné nahlédnutí do historie ukazuje neustále se měnící spektrum chování a postupů založených na stále se aktualizujících znalostech a toto prosté poznání je rozhodující pro lidský pokrok.

Symbióza

Druhý bod hluboce charakterizuje hodnotu vědeckého pohledu na svět a souvisí se symbiotickou povahou věcí, tak jak je známe. Mnoha je to z velké části odmítáno, nicméně toto chápání vede k důležitému odhalení o tom, jak přemýšlíme o našem světě, našem přesvědčení, našem chování a o nás samotných.

Termín „symbióza“ se obvykle používá v souvislosti se vzájemně závislými vztahy mezi biologickými druhy. ³³ Nicméně náš kontext slova je širší. Vztahuje se k vzájemně závislým vztahům absolutně všeho. Zatímco první intuitivní představy o přírodních jevech by se mohly zabývat například stromem jako nezávislým subjektem, pravda je taková, že život stromu je zcela závislý na zdánlivě vnějších vstupních silách, které vedou k jeho vývoji a samotné existenci. ³⁴

Voda, sluneční světlo, živiny a další potřebné interaktivní „vnější“ atributy usnadňující růst stromu jsou příkladem symbiotického či synergického vztahu. Nicméně rozsah této symbiózy je mnohem obsáhlejší než jsme kdy měli možnost v minulosti poznat. Zdá se, že čím více se toho dozvídáme o dynamice našeho vesmíru, tím více je zřejmá jeho provázanost.

Nejlepším pojmem ztělesňující tuto představu je „systém“. ³⁵ Slovo „strom“ je ve skutečnosti odkazem na vnímaný systém. „Kořen“, „kmen“, „větve“, „listy“ a další atributy stromu by mohly být nazvány jako „subsystémy“. Strom ovšem sám o sobě také představuje subsystém, a to subsystém lesa, který je zase sám subsystémem většího systému, ekosystému. Takové rozdíly by se mnohým mohly zdát triviální, ale faktem je, že velkou chybou v lidském chápání je nedostatečné respektování rozsahu „systému Země“ a toho, jak každý subsystém hraje důležitou roli.

Termín „kategorické systémy“ ³⁶ by zde dokonce mohl být použit k popsání všech systémů, zdánlivě malých i velkých. Terminologie je v celku libovolná. Systémy a slova použitá k jejich charakterizování jsou tvořena lidmi kvůli zjednodušení komunikace. Faktem je, že to vypadá, že existuje jen jediný možný systém organizovaný přírodními zákony, ke kterému se lze odvolávat, protože všechny systémy, které vnímáme a kategorizujeme, dnes mohou být pouze subsystémy. Zkrátka nemůžeme nikde nalézt skutečný uzavřený systém. Dokonce i „systém Země“, který se možná zdá autonomní, se Zemí plovoucí ve vesmíru, je zcela závislý na Slunci, Měsíci a pravděpodobně mnoha a mnoha dalších symbiotických / synergických faktorech, kterým ještě musíme porozumět.

Jinými slovy, pokud vezmeme v úvahu vzájemné vztahy, které spojují tyto zmiňované „kategorické systémy“, najdeme spojení všeho a na společenské úrovni chápání tento systém interakcí ztělesňuje základ pravděpodobně té nejvýznamnější perspektivy pro udržitelný vývoj lidstva. Lidská bytost se, stejně jako strom nebo Země, zdá soběstačná. Přesto ale například bez kyslíku, který potřebujeme k dýchání, bychom nepřežili. To znamená, že systém člověka vyžaduje interakci se systémem atmosférickým a tedy se systémem produkce kyslíku, a protože proces fotosyntézy zodpovídá za většinu atmosférického kyslíku, který dýcháme, měli bychom si být vědomi toho, co ovlivňuje tento konkrétní systém a zkoordinovat s tím naše sociální praktiky.

Jsme svědky kupříkladu znečišťování oceánů nebo rapidního odlesňování Země a často zapomínáme, jak jsou tyto oceány a lesy opravdu důležité pro celistvost lidského systému. Existuje mnoho příkladů narušování životního prostředí, kterých se v současné době lidstvo dopouští kvůli nedostatku povědomí o výše uvedených symbiotických příčinách a následcích, které propojují všechny známé kategorické systémy. Na toto téma by se dalo napsat mnoho. V každém případě, neschopnost rozpoznat tuto propojenost je zásadním problémem, a jakmile plně porozumíme principu těchto vzájemně interagujících systémů, mnohé naše nejběžnější chování se pravděpodobně ukáže jako výrazně zaostalé a nebezpečné s ohledem na naši budoucnost.

Víra v udržitelný rozvoj

To nás přivádí k úrovni myšlení a samotného chápání. Jak již bylo uvedeno v předchozím, jazykový systém, který používáme, izoluje a organizuje elementy našeho světa z důvodu všeobecného porozumění. Samotný jazyk je systém založený na kategorickém rozlišování, které si spojujeme s naší vnímanou realitou. Nicméně, i když je jazyk důležitým nástrojem k identifikaci a organizaci lidského myšlení, tak také ze své podstaty vede k nesprávnému rozdělení.

Vzhledem k tomuto je snadné spekulovat o tom, z jakého důvodu jsme si navykli na způsob myšlení a chování, který nás v podstatě neustále rozděluje a proč dějiny lidské společnosti jsou dějinami nerovnováhy a konfliktu. ³⁸ Je to na této úrovni, kde fyzické systémy, o kterých jsme mluvili výše, přicházejí do kontaktu se systémy víry, názorů a myšlenek. ³⁹

Problematika „trvale udržitelného rozvoje“ je dnes typicky spojovaná s technickými procesy, ekologickými teoriemi a inženýrstvím, avšak často zapomínáme, že naše hodnoty a přesvědčení předcházejí všem těmto technickým aspektům. Proto, aby naše kulturní orientace byly udržitelné, potřebujeme si uvědomit, že můžou přijít pouze prostřednictvím platného rozpoznání zákonů přírody, kterou jsme svázáni.

Můžeme měřit integritu našeho přesvědčení? Ano. Můžeme ji měřit podle toho, jak lze principy našich názorů sladit s vědeckou příčinností, a k tomu nám dopomůže zpětná vazba. Když bychom porovnávali výsledky rozdílných názorů, které hledají nějaký společný cíl, ⁴⁰ můžeme sledovat, jakým způsobem z dané perspektivy tohoto cíle dosáhnou. To může být změřeno, a proto pak tyto odlišné pohledy mohou být kvalifikovány a vzájemně porovnány podle jejich přínosu a výhod nebo naopak jejich nedostatku.

Jak bude podrobněji prozkoumáno později, budeme porovnávat centrální systém naší víry / přesvědčení ohledně „tržní ekonomiky“ a výše zmiňované „ekonomika založená na přírodních zákonech / zdrojích“. Jádrem těchto systémů je v podstatě protichůdný názor o příčinné souvislosti a možnosti a čtenář je vyzýván k tomu, aby si vytvořil vlastní objektivní úsudek o tom, jak dobře mohou dané názory přispět k dosažení určitých lidských cílů.

Po tomto konstatování a v kontextu s touto esejí, konkrétně zmínkách o vzniku a symbióze, bychom mohli zobecnit, že jakýkoli systém názorů / přesvědčení / víry, který za (a) vůbec nebere v úvahu možnost změny celého systému díky doplnění nových informací, je systém neudržitelný; a za (b), jakýkoli systém víry, který podporuje izolovanost a rozdělení, celistvost jednoho segmentu nebo skupiny ve společnosti nad jiným / jinou, je rovněž neudržitelný.

Ze sociologického hlediska, mít vědecký pohled na svět znamená být ochoten a schopen se přizpůsobit jak jako jedinec, tak i jako celá civilizace, v té chvíli, kdy se objeví nová porozumění a přístupy, díky kterým lze lépe řešit problémy a budoucí prosperitu. Tento pohled na svět pravděpodobně značí největší posun v lidském chápání v naší historii. Všechny moderní vymoženosti, jež bereme za samozřejmost, jsou výsledkem této metody, ať už ji uznáváme nebo ne. Zdá se, že tato mechanistická logika je univerzálně použitelná pro všechny známé fenomény.

Zatímco mnoho lidí na světě stále věří v konání bohů, démonů, duchů a jiných neměřitelných sil, nová éra rozumu se zdá být na obzoru. Vznikající vědecké chápání nás samých a prostředí kolem nás vyzývá na souboj tradiční zastaralé myšlení, které jsme zdědili od našich méně informovaných předků. „Technická“ ⁴¹ orientace vědy se již nezaměřuje na pouhá důmyslná zařízení a moderní přístroje. Pravé poselství tohoto pohledu na svět se týká samotné filozofie, pomocí které potřebujeme orientovat naše životy, hodnoty a společenské instituce.

Jak se více dozvíme v dalších esejích, sociální systém a jeho ekonomická premisa spolu s jeho právní a politickou strukturou se nachází ve stavu, který má hodně co do činění s vírou a tímto způsobem je nyní uržován. Trh a peněžně řízený systém ekonomiky, například, je založen na nyní zastaralých a čím dál tím více neefektivních předpokladech. Tento stav se moc neliší od doby, kdy se lidé mylně domnívali, že svět je plochý, démoni vyvolávají nemoci, nebo že souhvězdí na obloze představovaly neměnné, statické, dvojrozměrné výtvory podobné tapisériím. Lze nalézt obrovské paralely s tradičními náboženskými vyznáními a zavedenými kulturními institucemi, které máme za platné a plně „normální“.

Stejně jako církev ve středověku držela absolutní moc v Evropě, podporovala loajalitu a rituály, které by většině z nás v současnosti připadaly absurdní nebo dokonce šílené, tak budoucím generacím budou naše aktuální zavedené praktiky pravděpodobně připadat úplně stejně absurdní a šílené.

- HLEDÁNÍ ŘEŠENÍ -

Potřebujeme podstatně nový způsob myšlení, jestliže má lidstvo přežít a posunout se na vyšší úroveň. ⁴² - Albert Einstein

Hlavní úvaha hnutí Zeitgeist nad sociologickými změnami bere, pro lepší porozumění problému, ohled na „pokrok“ jako takový. Zde jsou pravděpodobně dvě nejdůležitější hlediska, která se objevují jak v osobním, tak ve společenském pokroku: projev potenciálu a řešení problému.

Potenciál a řešení

Projev potenciálu je jednoduše zlepšení podmínek, které prvotně vůbec nebyly považovány za problematické. Příkladem může být schopnost zlepšit lidský výkon v určitých atletických disciplínách, a to cíleným posilováním, jídelníčkem, vybrušováním techniky a dalšími prostředky, o kterých se dříve jednoduše nevědělo.

Na druhé straně řešení problému je předcházení problematice, která se v daném případě ukázala jako škodlivá či nevýhodná svými následky a / nebo omezeními. Obecným příkladem je objev nové léčby na již existující a oslabující nemoc, která tak nadále nebude způsobovat žádnou újmu.

Ovšem vzato z širšího hlediska se tyto pojmy určitým způsobem překrývají, když bereme v úvahu i přirozený vývoj samotného poznání. Například když se nějaké „zlepšení“ daných podmínek začne využívat a postupně se stane v dané kultuře naprosto běžným, může být také potenciální součástí „problému“ v podobném nebo v jiném kontextu, což vyžaduje nalezení nového, efektivnějšího řešení za využití dostupných informací nebo objev řešení pokročilejšího, které by ono zastaralé nahradilo.

Například zavedení letecké dopravy, které je stále relativně novinkou, umožnilo daleko vyšší efektivitu přepravy. Ale v jakém bodě bude na moderní leteckou dopravu nahlíženo jako na „problém“ díky neefektivitě ve srovnání s jinými možnostmi? ⁴³ Efektivita je v tomto smyslu relativní, jelikož s novými znalostmi je něco, co bylo dříve považováno za „nejlepší“ nyní zastaralé a druhořadé.

Tato zdánlivě obrazná připomínka byla uvedena pro zdůraznění jednoduché skutečnosti, že naprosto každý postup, který považujeme dnes za normální, má sám v sobě vestavěnou nevyhnutelnou neefektivitu a potenciální problém, který se projeví až v případě, kdy je objevena nová technologie, nový postup nebo nová myšlenka. Toto je podstata změny, a jestliže vědecké modely potvrzené historií něco obecně ukazují, pak to, že znalosti a jejich aplikace se neustále vyvíjejí. Vrátíme-li se zpět ke zdánlivě odděleným tématům projevu potenciálu a řešení problému, můžeme vyvodit, že všechna řešení problému jsou zároveň projevem potenciálu a naopak.

To také znamená, že i nástroje používané společností k danému účelu, jsou používané jen přechodně. Ať už je to systém přepravy, léčebná praxe, produkce energie, společenský systém samotný, či cokoli jiného. ⁴⁴ Tyto postupy jsou všechny projevem / řešením vzhledem k lidské potřebě a efektivnosti, což je založeno na stále se měnícím stupni poznání, který máme / měli jsme v době jejich vzniku / vývoje.

Prvotní úmysl a prvotní příčina

Když přijde na jakýkoli nový vynález nebo nové řešení problému, musíme se dostat tak blízko k prvotnímu úmyslu (projevu) nebo k prvotní příčině (problému), jak jen to je možné, abychom provedli co možná nejpřesnější vyhodnocení a výběr zákroku. Tak jako jsou nástroje a techniky jen tak využitelné, do jaké míry chápeme jejich základní účel, zákroky k řešení problému jsou jen tak účinné, do jaké míry známe prvotní příčinu. Což se zdá naprosto samozřejmé, ale toto uvědomění často chybí v mnoha odvětvích myšlení dnešního světa, zejména pokud jde o společnost jako celek. Spíše než řízení se tímto pravidlem, je většina společenských rozhodnutí stavěna na tradičních zvyklostech, které mohou být velmi limitující.

Jednoduchým příkladem tohoto myšlení jsou metody uvěznění člověka za takzvané „kriminální chování“. Pro mnohé je řešením útočné formy lidského chování jednoduše vyřazení jedince ze společnosti a jeho potrestání. Což je založeno na řadě předpokladů, které se táhnou celými tisíciletími. ⁴⁵

Ale vědy zabývající se lidským chováním jsou dnes natolik pokročilé, že do jisté míry rozumí příčině takového chování. Je například známo, že většina „zločinů“ by se nemusela stát, kdyby zmíněný člověk žil v příhodných lidských podmínkách. ⁴⁶ Zavírání lidí do vězení vůbec neřeší pravou příčinu věci. Je to jen pouhá „záplata“, která dočasně potlačí příznak daleko většího problému. ⁴⁷

Dalším příkladem, který se může zdát od předchozího rozdílný, ale je stejně „odborný“, je způsob, jakým lidé přemýšlejí o řešení běžných problémů, jako například dopravní nehody. Jaké je řešení situace, kdy řidič udělá chybu a nečekaně změní dráhu tak, že narazí do vedlejšího vozidla a způsobí tak dopravní nehodu? Měla by mezi nimi být pevná zeď? Měli by se lépe učit řídit? Měl by jim být odebrán řidičský průkaz, aby už nikdy nemohli řídit? V rámci běžného přemýšlení společnosti tu opět ztrácíme prvotní příčinu.

Prvotní příčina dopravní nehody může být jen částečně otázkou schopností řidiče, ale daleko více se týká schopnosti systému využít technologii a infrastrukturu. Proč? – Z části proto, že lidská omylnost je historicky dobře známá, potvrzená a neměnná. ⁴⁸ Takže stejně jako první vozidla neměla žádné airbagy, které jsou dnes naprosto běžné a eliminují velké množství zranění během nehod, ⁴⁹ stejný přístup by měl být aplikován na samotnou vzájemnou interakci mezi vozidly, s ohledem na nové technické možností pro větší bezpečí a kompenzaci nevyhnutelného lidského faktoru.

Stejně, jako byl před lety vyvinut airbag na základě nových znalostí, existují dnes technologie, které umožňují provoz vozidel bez řidiče. Takové vozidlo nejen že dokáže detekovat každý nezbytný prvek nutný k přesnému řízení, ale i jednotlivá vozidla se mohou detekovat navzájem, což by učinilo srážky téměř nemožnými. ⁵⁰ Toto je tedy současný stav řešení, když celkově zvážíme prvotní příčinu a prvotní úmysl.

Ačkoli se toto řešení může zdát velmi pokročilé, zejména s přihlédnutím k 1,2 milionům lidí, kteří ročně zahynou v důsledku dopravních nehod, ⁵¹ je toto myšlenkové cvičení stále neúplné, když rozšíříme kontext uvažování ještě na prvotní cíle. Možná existují i další neefektivní prvky vztahující se k přepravní infrastruktuře, které by měly být brány v úvahu. Možná má používání soukromých automobilů, nehledě na jejich bezpečnost, další neodmyslitelné problémy, které mohou být logicky vyřešeny jen odstraněním automobilové dopravy jako takové. Možná, že ve městech, kde stále narůstá počet automobilů, se tento nezávislý osobní transport stává zbytečně těžkopádným, pomalým a celkově neefektivním. ⁵²

V těchto podmínkách může reálné řešení, jako například zavedení jednotného přepravního systému, znamenat zvýšení rychlosti přepravy, snížení spotřeby energie a dalších zdrojů a snížení znečištění spolu s řešením dalších problémů, které vyvstávají ve spojitosti s používáním osobních automobilů. Jestliže je cílem společnosti udělat „správnou“ a udržitelnou věc, může jí být právě redukce hrozeb lidstvu i životnímu prostředí zvýšením efektivnosti za využití našich moderních technických a návrhových možností.

Naše technická realita

Samozřejmě, že použití tohoto typu řešení problémů není zdaleka omezeno na tyto fyzikální příklady. Je politika, jak ji známe, tím nejlepším způsobem jak řešit naše společenské strasti? Opravdu je navržena tak, aby řešila kořen příčin? Jsou peníze a tržní systém tou nejvíce optimalizovanou metodou pro udržitelný rozvoj, řešení problémů a pro projev ekonomického potenciálu? Jak náš současný stav vědy a technologií přispívá k porozumění příčinám a účelům na společenské úrovni?

Jak bude podrobně ukázáno v dalších esejích, toto chápání vytváří přirozený a jasný tok myšlenek s ohledem na to, o kolik lepší by náš svět mohl být, kdybychom jednoduše následovali logiku vytvořenou myšlením na základě vědecké metody k naplnění našeho společného cíle lidské udržitelnosti. Miliarda lidí na naší planetě nehladoví proto, že by existoval jakýsi nezměnitelný důsledek naší fyzické reality. Jídla je tu dostatek. ⁵³ Je to sociální systém, se svou vlastní zastaralou a nepřirozenou logikou, který umožňuje existenci těchto, ale i jiných problémů.

Je důležité podotknout, že Hnutí Zeitgeist se nezabývá vytvářením „záplat“ jako svým konečným cílem, což je bohužel to, co drtivá většina aktivistických institucí na světě v současné době dělá. ⁵⁴ Chceme podporovat nejvyšší možný řád a nejúčinnější možná řešení, která budou v dané době k dispozici v souladu s přírodními procesy a budou vést ke zlepšení životů všech a k zajištění celistvosti našeho domova. Chceme, aby každý jasně porozuměl tomuto „myšlenkovému toku“ a objevil jeho hodnotu. Ve výsledku není žádné samostatné řešení - pouze empirické odůvodnění přírodních zákonů, které s sebou řešení a důvod nese.

- LOGIKA vs. PSYCHOLOGIE -

Nekonáme správně proto, že by to byla naše ctnost nebo dokonalost, ale jsme ctnostní a dokonalí proto, že konáme správně. ⁵⁵ - Aristoteles

Silný, ale často přehlížený důsledek naší přirozené flexibility v rámci přizpůsobení se stávající kultuře, je fakt, že naše skutečná identita a osobnost jsou často propojené s institucemi, postupy, trendy a hodnotami, ve kterých jsme se narodili a ve kterých žijeme. Tato psychologická adaptace a nevyhnutelné ztotožnění se vytváří oblast komfortní zóny, kterou může být velmi těžké narušit bez ohledu na to, jak dobře odůvodněné informace stojí proti tomu, čemu věříme.

Ve skutečnosti, drtivá většina současných námitek namířených proti Hnutí Zeitgeist, konkrétně body spojené s možným řešením a změnou, jsou ve skutečnosti více určeny úzkými rámci náhledu na věc a emocionální zaujatostí, než intelektuálním hodnocením. Běžné reakce tohoto typu jsou často samostatnými návrhy, spíše než kriticky založenou argumentací sloužící pouze k přímému zavrhnutí jakékoli změny prostřednictvím jakékoli organizace. Nejběžnější klasifikace takových argumentů jsou „projekce“ ⁵⁶ a velmi často je zřejmé, že takoví oponenti se ve skutečnosti více zabývají obranou své psychické identity, a nikoli objektivním zvážením nové perspektivy. ⁵⁷

Zablokování mysli

V klasickém díle autorů Cohena a Nagela známém jako „Úvod do logiky a vědecké metody“, je tento bod dobře popsán s přihlédnutím k procesu logického hodnocení a jeho nezávislosti na lidské psychologii.

„Vážnost důkazů není sama o sobě dočasnou událostí, ale důsledkovým vztahem mezi určitými třídami či typy návrhů ... samozřejmě je k pochopení takových důsledků nutná úvaha ... Ale ani tak se fyzika nestává odvětvím psychologie. Uvědomění, že logika nemůže být omezena na psychologický úkaz, nám pomůže rozlišit mezi vědou a rétorikou - tu vnímáme jako umění přesvědčování nebo dohadování se za účelem vytvoření pocitu jistoty. Naše emocionální dispozice nám velmi ztěžují přijetí určitých návrhů, bez ohledu na to, jak silné jsou důkazy v jejich prospěch. Protože všechny důkazy jsou závislé na akceptaci pravdivosti některých tvrzení a žádné tvrzení nemůže být prokázáno jako pravdivé tomu, kdo je rozhodnutý, že mu neuvěří.“ ⁵⁸

Výraz „zablokování mysli“ byl vytvořen filozofy ⁵⁹ s ohledem na výše popsaný jev. Byl definován jako stav, kdy se náš náhled na situaci ocitá v uzavřené smyčce uvažování. Cokoli neslučitelného, co přichází z vnějšku, tak může být často i podvědomě zamítnuto na základě zdánlivě empirických předpokladů a zdánlivě bezpečného subjektivního náhledu na svět. Tato reakce může být přirovnána k známému reflexu chránit se před srážkou s neznámým objektem, který se pohybuje směrem k nám - v této situaci zmíněný „reflex“ ochraňuje naše přesvědčení, nikoli tělo.

Zatímco věty jako „přemýšlejme nad rámec“ mohou být společné dnešní rétorice v komunitě aktivistů, zřídkakdy jsou základem našeho způsobu myšlení a celistvosti naší pevně vžité intuice. Věci jsou daleko častěji považovány za „dané“ a neměnné.

Například v tzv. demokratických zemích světa si „prezidenta“ a podobné postavy běžně spojujeme s kvalitou správy země. K této osobě se upírá velké množství pozornosti, stejně jako k jeho stanoviskům a jednáním. Přesto málokdo udělá krok vzad a zeptá se: „Proč vše začíná právě u prezidenta?“ „Jak je jeho / její výkon jako institucionální postavy odůvodněný jako optimální způsob sociálního řízení?“ „Není to v rozporu s podmínkami demokratické společnosti, když veřejnost nemá prakticky téměř žádný skutečný vliv na jednání prezidenta?“

Takové otázky jsou zřídka brány v úvahu, jak se lidé neustále a bez námitek přizpůsobují své kultuře a předpokládají, že „to tak má být“. Tento přístup je téměř vždy výsledkem kulturní tradice, a jak Cohen a Nagel poukázali, je velmi obtížné předat novou a odvážnou myšlenku těm, kteří jsou „dostatečně odhodláni jí nevěřit“.

Tyto tradiční předpoklady, brány jako empirické, jsou pravděpodobně základním zdrojem osobní a sociální zaostalosti dnešního světa. Tento fenomén spolu se vzdělávacím systémem, který neustále posiluje tyto zavedené názory prostřednictvím svých institucí - „akademií“, dále zpečeťuje zmíněný kulturní útlum a představuje tak překážku pro relevantní změnu. ⁶⁰

I když rozsah této tendence je široký s ohledem na diskuzi, existují dva běžné argumentační klamy, které stojí za zmínku, jelikož se neustále vynořují ve vztahu k soustavě návrhů a myšlenkovému toku prezentovaného Hnutím Zeitgeist. V barvitých pojmech tvoří tyto taktiky základ nečeho, co by mohlo být nazváno „hodnotová válka“ ⁶¹, která je vedena, ať už vědomě či nikoli, těmi, kdo vynaložili emocionální či materiálové prostředky proto, aby věci zůstaly jaké jsou a aby se žádná změna nekonala.

Klam zvaný „první dojem“

Nejprve je důležité zmínit, co to „první dojem“ je. Jednoduše to znamená „při prvním setkání“; „před průzkumem“. ⁶² „První dojem“ je zdaleka nejčastějším důvodem námitek vůči Hnutí Zeitgeist. Typickým případem studie je běžné tvrzení, že úvahy a řešení předložené Hnutím Zeitgeist jsou jen staronovým „marxistickým komunismem“.

Pojďme stručně prozkoumat tento příklad. V „Komunistickém manifestu“ ⁶³ Marx a Engels předkládají různé úvahy o vývoji společnosti, konkrétně „třídního boje“, přirozených strukturálních vztahů týkajících se „kapitálu“, spolu s obecnou logikou, jak bude společenský řád procházet „revolucí“ k systému bez společenských statutů a tříd a zároveň si všímají řady přímých sociálních změn, jakou je například „soustředění prostředků komunikace a dopravy do rukou státu“, „rovné odpovědnosti všech k práci“ a další specifika. Marx vytváří hráče ve svém schématu, kde probíhá boj mezi „buržoazií a proletariátem“ a vyjadřuje tak pohrdání vykořisťováním, které, jak říká, je zakořeněno v myšlence „soukromého vlastnictví“. Konečným cílem je tak hledání „společnosti bez společenských statutů a tříd“.

Na první pohled se mohou navrhovaná a Hnutím Zeitgeist propagovaná řešení jevit jako obdoba atributů „Marxismu“, zejména pokud bychom ignorovali základní úvahy Hnutí. Představa společnosti „bez tříd“, „bez univerzálního vlastnictví“ a kompletní předefinování pojmu „stát“ by mohla ukazovat souběh samotných gest, a to zejména proto, že západní akademické obce běžně podporují dualitu mezi „komunismem“ a „kapitalismem“ s výše uvedenými charakteristikami známými jako základní rozdíly. Nicméně skutečný myšlenkový tok podporující tyto zdánlivě podobné závěry, je zcela odlišný.

Měřítkem pro rozhodovací proces, který obhajuje Hnutí Zeitgeist není Morální filosofie, ⁶⁴ která, je-li prozkoumána do základů, je v podstatě tím, čím se marxistická filosofie projevuje. Hnutí Zeitgeist se nezaměřuje na poetické, subjektivní a svévolné názory na „férovou společnost“, „garantovanou svobodu“, „světový mír“ nebo „vytváření lepšího světa“, protože to zní „správně“, „lidsky“ nebo „dobře“. Bez technického rámce, který má přímý fyzický vztah k takovým termínům, je takovýto morální relativismus jen málo ku prospěchu na cestě k dlouhodobému cíli.

Hnutí Zeitgeist se spíše zajímá o aplikaci vědy, která je využitelná ke společenské udržitelnosti, a to jak fyzické, tak kulturní. ⁶⁵ Jak bude podrobněji vylíčeno v dalších esejích, vědecké metody nejsou omezeny pouze na „fyzický svět“, ⁶⁶ a proto sociální systém, infrastruktura, význam vzdělávání a dokonce porozumění lidskému chování jako takovému, to vše existuje v rámci vědeckého přístupu. Na druhou stranu je ve fyzické realitě zabudován systém zpětné vazby, který v průběhu času velmi jasně ukazuje, co funguje a co ne ⁶⁷ a představuje vodítko pro naši vědomou adaptaci.

Marxismus není založen na takto „vypočteném“ pohledu na svět, i přesto, že může obsahovat některé vědou podložené znaky. Například marxistický pojem „beztřídní společnost“ vznikl proto, aby překonal kapitalistickou „nelidskost“ uvalenou na pracující třídu neboli „proletariát“.

Myšlenkový tok obhajovaný Hnutím Zeitgeist naproti tomu čerpá ze studií člověka. Bylo například zjištěno, že společenské vrstvy, které jsou vlastní tržnímu / kapitalistickému modelu, jsou formou nepřímého násilí proti většině a jsou výsledkem naší evoluční psychologie. ⁶⁸ Vytváří zbytečnou formu lidského utrpení na mnoha úrovních, která je pro společnost destabilizující a technicky neudržitelná.

Další oblastí zájmu Hnutí Zeitgeist je odstranění univerzálního vlastnictví ⁶⁹ a zavedení systému „sdíleného přístupu“. Toto je často odsuzováno jako marxistická vize „zrušení osobního vlastnictví“. Obecně je ale marxistický přístup vztahován na existenci osobního vlastnictví „buržoazie“ a k jejímu vykořisťování „proletariátu“. V Manifestu stojí: „Rozlišujícím znakem komunismu není zrušení veškerého vlastnictví, ale zrušení vlastnictví buržoazie.“

Na druhé straně Hnutí Zeitgeist obhajuje logiku, že existence univerzálního individuálního vlastnictví věcí je environmentálně neefektivní, nehospodárná a v zásadě v praxi neudržitelná. Podporuje to systémové omezení lidských práv a zbytečně velkou deprivaci obyvatel, což má za následek trestnou činnost ve společnostech s nerovnou distribucí zdrojů.

V každém případě jsou taková obvinění na základě „prvních dojmů“ velmi častá a mohli bychom uvést i mnoho dalších. Projednání všech údajných shod marxistických myšlenek a myšlenek obhajovaných Hnutím Zeitgeist však není podstatou tohoto textu. Diskuze jsou zde zcela zbytečné a pouze by zastínily pravý účel a přínos samotného společenského konceptu.

Klam zvaný „strašák“ (překrucování argumentů)

Druhý argumetační klam má co do činění se zkreslováním situace, ať už záměrně nebo jako důsledek projekce a je běžně známý jako „strašák“ (překrucování argumentů). ⁷⁰ Pokud jde o Hnutí Zeitgeist, má toto překrucování obvykle co do činění s vynucenými interpretacemi, které nejsou podloženy žádnými důkazy, ale které mají být považovány za relevantní.

Například pokud diskutujeme o organizaci nového společenského systému, mají lidé tendenci promítat do něho své současné hodnoty a postoje, a to bez uvážení faktu, že velká změna systému by měla za následek také velkou změnu těchto hodnot a postojů. Typickým příkladem je, že ve společnosti, kde by materiálová produkce byla založena pouze na technologickém pokroku a ne na výměnném systému vyžadujícím placenou lidskou práci, by lidé necítili žádný motiv cokoli dělat, a tudíž by tento model zkolaboval, protože by se nic neudělalo.

Tento typ argumentu nebere v úvahu žádný z výzkumů ohledně lidské bytosti jako takové a je opravdu jen intuitivní domněnkou pramenící ze současných kulturních podmínek, kde ekonomický systém nutí všechny lidi do práce proto, aby přežili (z příjmu / zisku). K tomuto často dochází bez ohledu na něčí osobní zájem nebo společenský užitek, a mnohdy, co se týká motivace, vytváří psychologickou deformaci.

Slovy Margaret Meadové: „Pokud se pozorně zadíváte, uvidíte, že téměř cokoli, na čem nám opravdu záleží, cokoli, co ztělesňuje naši nejhlubší oddanost způsobu, jakým by měl být lidský život žit a být opečovávaný, závisí na nějaké formě dobrovolnictví.“ ⁷¹ V průzkumu veřejného mínění společnosti Gallup Poll z roku 1992 je uvedeno, že více než 50 % dospělých Američanů (94 milionů Američanů) dobrovolně pracovalo v sociálních službách, a to průměrně 4,2 hodiny týdně, celkem tedy 20,5 miliard hodin ročně. ⁷²

Studie také ukazují, že opakující se všední práce přináší více výdělku ve formě peněz, zatímco se zdá, že peníze samotné nemotivují inovaci a kreativitu. ⁷³ V dalších esejích bude popsána myšlenka, jak by mechanizace / automatizace, aplikovaná na všední manuální práci, vysvobodila člověka s přihlédnutím k zastaralému systému příjem-za-práci a umožnila by tak plné rozvinutí lidské kreativity a potenciálu.

Dalším souvisejícím příkladem je tvrzení, že přechod na nový systém musí být nutně doprovázen silovým zabavením majetku jakousi „vládnoucí silou“, což by jistě vyústilo v násilí. Toto je ovšem opět pouze promítnutí stávajících hodnot a strachu na Hnutím Zeitgeist obhajovanou logiku, bez jakéhokoli ověřování a promýšlení.

Hnutí Zeitgeist si uvědomuje, že pro zavedení nového společensko-ekonomického modelu je potřebný souhlas populace. Velké porozumění a rostoucí „bio-sociální tlaky“ rozpadajícího se současného systému mají podstatný vliv. Logika Hnutí nepodporuje „diktátorské“ sklony, protože tento přístup, kromě toho, že je nehumánní, nefunguje.

Ke správné funkci nového systému je potřeba, aby byl zaveden bez jakéhokoli donucování. Bylo by to tedy předmětem výzkumu, vzdělání a celkového přijetí širokou komunitou. Nakonec, specifika společenských interakcí a životního stylu přímo vyžadují přijetí systémových mechanismů a hodnot naprostou většinou.

Podobným a posledním příkladem "překrucování" je zmatek nad tím, jak by přechod na nový systém mohl vůbec proběhnout. Mnoho lidí odmítá návrhy Hnutí Zeitgeist jednoduše už z toho důvodu, že nerozumí, jak se můžou uskutečnit. Tento argument je podobný situaci nemocného člověka, který hledá lék na svou nemoc, ale neví, kde ho má hledat, kdy bude lék dostupný a ani neví, co to bude za lék. Zastaví jeho nevědomost, jak a kde hledat, jeho potřebu lék najít? Ne, pokud se chce uzdravit. Vzhledem k hrozivému stavu všech záležitostí na planetě musí i lidstvo stále hledat a cesta se zákonitě ukáže. ⁷⁴

Na konec je třeba znovu připomenout, že boj mezi logikou a psychologií je opravdu centrálním konfliktem v aréně společenských změn. Neexistuje žádná jiná souvislost, více osobní a citlivá, než způsob, jakým organizujeme naše životy ve společnosti a důležitým cílem Hnutí Zeitgeist v mnoha oblastech je najít techniky, které mohou vzdělat veřejnost tak, aby využila tento logický myšlenkový tok a přemohla tíhu zastaralých, avšak pohodlných psychologických vzorců, které ovšem neslouží pokrokovému, životaschopnému systému hodnot v moderním světě.

- VĚC LIDSKÉ JEDNOTY -

Moje země je můj svět, a moje náboženství je dělat dobro. ⁷⁵ - Thomas Paine

Kritický závěr prezentovaný v logice, která definuje záměr hnutí Zeitgeist je, že lidská společnost potřebuje sjednotit své ekonomické činnosti a pracovat v souladu s přirozenou dynamikou fyzického světa jako jeden druh sdílející jednu domovinu, pokud máme v úmyslu vyřešit stávající problémy, zvýšit bezpečnost, zvýšit efektivitu a další prosperitu. Světové ekonomické divize, které v dnešní době vidíme, nejsou pouze jasným zdrojem konfliktů, destabilizace a vykořisťování. Tento způsob chování a samotná interakce je rovněž hrubě neefektivní v čistě ekonomickém smyslu vážně omezující náš společenský potenciál. ⁷⁶

Zatímco národní stát, se strukturou založenou na konkurenci, je snadné ospravedlnit jako přirozený výsledek našeho kulturního vývoje daný nedostatkem zdrojů v naší vlastní minulosti a dlouhé historii válčení obecně, je také přirozené se domnívat, že lidská společnost by mohla velmi dobře najít smysl v odklonu od těchto provozních režimů, kdybychom si uvědomili, že je to skutečně pro dobro celé společnosti.

Jak bude zde pojednáno, újmy a neefektivita současného modelu, ve srovnání s přínosy a možnými řešeními, jsou jednoduše nepřijatelné. Účinné a hojné možnosti, přiblížené v rámci hnutí Zeitgeist s úmyslem instalace nového socio-ekonomického systému, spočívají z části na společném úsilí lidské populace spolupracovat a sdílet zdroje inteligentně, nikoli je omezovat a bojovat tak, jak to děláme dnes.

Navíc sociální tlaky a rizika, která se dnes rozvíjejí kolem technologických válek, znečištění, destabilizace životního prostředí a dalších problémů, nevyjadřují pouze hluboce potřebnou gravitaci pro skutečnou globální organizaci, ale ukazují také racionální nutnost. Xenofobní a mafiánská mentalita, která pochází z dnešního státu a má často formu vlastenectví, je obecně zdrojem závažné destabilizace a nelidskosti, nemluvě, opět, o podstatné ztrátě technické účinnosti.

Falešné dělení

Jak již bylo uvedeno v předchozích esejích, jádro našeho přežití a kvality života jako jednotlivce a druhu na Zemi se točí kolem našeho chápání přírodního zákona, a vztahu s metodou naší ekonomiky. Tento předpoklad je jednoduše referenční porozumění, kde jsou fyzikální zákony přírody posuzovány v kontextu s ekonomickou efektivitou z lidského hlediska i hlediska prostředí. Je pouze logické, že veškeré přítomné druhy, které jsou závislé na tomto prostředí, ve kterém žijí, by se měly snažit sladit své chování jak nejlépe mohou s přírodními pravidly, jenž jsou vlastní danému prostředí. Jakákoliv jiná orientace je nerozumná a může vést pouze k problémům.

Pochopením, že Země je symbiotický / synergický „systém“ se zdroji existujícími ve všech oblastech, propojený s prokazatelně vlastním, základním kauzálním vědeckým řádem, který existuje v mnoha podobách, jako logický „průvodce“ lidskému druhu ke sladění se pro největší společenskou účinnost, objevíme, že náš širší kontext globální společnosti překonává všechny představy o tradičním / kulturním rozdělení, včetně loajálnosti k zemi, korporaci nebo i „politické“ tradici.

Pokud je „ekonomika“ o zvyšování efektivity v uspokojování potřeb lidské populace na cestě k udržitelnosti a prosperitě, pak náš ekonomický provoz musí vzít tuto skutečnost v úvahu a zajistit soulad s nejvýznamnějším „systémem“, který můžeme pochopit. Takže znovu, z tohoto pohledu, národně-státní subjekty jsou jasně falešné, svévolné útvary odvozené z kulturní tradice, nelogické a technicky neefektivní.

Hodnoty

Široká organizace dnešní společnosti je založena na multi-úrovňové lidské soutěži. Národní státy soupeří navzájem o ekonomické / fyzické zdroje; právnické osoby soutěží na trhu za účelem dosažení zisku / tržního podílu; a průměrní pracovníci soutěží o mzdy / příjem poskytovaný v zaměstnání a tím o vlastní přežití.

V rámci této konkurenční etiky je základním psychologickým sklonem přehlížet blaho druhých a domova. Samotná podstata konkurence je v tom mít výhodu nad ostatními za účelem osobního zisku, a tudíž netřeba říkat, že rozdělení a využití jsou společné atributy současného společenského řádu. Zajímavé je, že prakticky všechny známky tzv. „korupce“, které můžeme definovat jako „zločin“, jsou v dnešním světě založené na stejné mentalitě, předpokládající, že za „pokrokem“ ve světě stojí konkurenční zájem.

Není divu, že vzhledem k tomuto rámci, jsou stále všudypřítomné různé škodlivé, povrchní sociální rozpory, jako je rasová nesnášenlivost, náboženská vyznání, třídní nebo xenofobní zaujatost. Tato rozdělující bagáž, od počátku na strach orientované stupně naší kulturní evoluce, jednoduše nemají žádný pracovní základ ve fyzické realitě a slouží nyní už jako překážka pokroku, bezpečnosti a udržitelnosti.

V současné době, jak bude popsáno v dalších esejích, se objevují možné účinné metody produkující dostatek, které by mohly odstranit většinu lidského strádání, výrazně zvýšit průměrnou životní úroveň a zlepšit veřejné zdraví a ekologickou udržitelnost. Jsou nezávislé na starších sociálních tradicích, včetně národního státu. Faktem je, že je zde technicky jen jedna rasa - lidská rasa; ⁷⁷ je zde jen jedno základní prostředí - Země; a je zde jen jeden pracovní způsob operačního myšlení - vědecký.

Původ a vliv

Pojďme rychle zvážit kořeny původu konkurenčního / rozvratného modelu. Aniž bychom se pouštěli do příliš velkých podrobností, je zřejmé, že vývoj společnosti je součástí rozsáhlé historie konfliktů, nedostatku a nerovnováhy. Zatímco vedeme debatu o povaze společnosti během období předcházející neolitické revoluci, ⁷⁸ Země se od té doby stala bitevním polem, kde bylo vzato bezpočet životů kvůli konkurenci, ať už materiální nebo ideologické. ⁷⁹

Tento uznávaný vzor je tak pronikavý, že mnozí dnes připisují sklon ke konfliktům a nadvládě neslučitelné, impulzivní charakteristice naší lidské přirozenosti, což vede k závěru, že lidská bytost prostě nemůže fungovat v sociálním systému, který není založený na tomto konkurenčním rámci a jakýkoli takový pokus vytvoří zranitelnost, která bude zneužita mocí, jenž vyjadřuje tento zjevný rys konkurence / dominance. ⁸⁰

Zatímco samotný předmět lidské přirozenosti není přímým zaměřením této eseje, ⁸¹ je dobré uvést, že předpoklad „empirického zneužití moci“ patří k velké částí obhajoby tohoto konkurenčního / rozvratného modelu, který používá obecný široký pohled na historii jako základ pro svou platnost. Nicméně, specifika podmínek v těchto obdobích, spolu se známou flexibilitou lidské bytosti jsou často v těchto hodnoceních přehlížena nebo ignorována. ⁸²

Historický model konfliktu nemůže být zvažován izolovaně. Jsou potřebné podrobné odkazy na podmínky a okolnosti. Ve skutečnosti je přesnější říci, že dominantní / konfliktní sklon, který je zcela jasně možnou reakcí téměř všech lidí s ohledem na naší potřebu sebezáchovy a přežití, ⁸³ je spíše vyvolaný tlaky, než aby byl zdrojem jakékoliv negativní reakce. Když se divíme, jak je možné, že masivní nacistická armáda byla schopna morálně ospravedlnit ve druhé světové válce své činy, často zapomínáme na obrovskou propagandistickou kampaň tohoto režimu, který pracoval na zneužití biologické flexibility. ⁸⁴

Opravdový „vlastní zájem“

Pojem „vlastní zájem“ je jednoznačně vlastní lidským bytostem, které mají společnou touhu přežít. Což je dostatečně zřejmé a snadno historicky nahlédneme, jak syrová potřeba vlastního přežití, často rozšířená i na celou rodinu a pak „kmen“ (komunitu), připravila půdu pro rozvratné, ochranářské paradigma, ve kterém dnes žijeme. Z historického hlediska se dalo očekávat, že mnohé ekonomické teorie budou založeny na pojmu konkurence a nerovnosti, jako například práce Adama Smithe. Ten je považován za otce „volného trhu“. Vyjádřil populární domněnku, že pokud by každý hleděl jen na sebe, svět jako komunita by pokročil kupředu. ⁸⁵

Tato „neviditelná ruka“ lidského pokroku plynoucího z úzce zaměřeného sebe-zájmu mohla být částečně fungující filosofií před mnoha lety, kdy byla samotná „jednodušší" společnost založena na tom, že každý něco vytvářel. ⁸⁶ Ale povaha společnosti se od té doby hodně změnila a populace rozrostla, zcela se změnily role struktur a pokrok v technologiích, který je exponenciální. Rizika spojená s tímto (zastaralým) způsobem myšlení se nyní ukázala být mnohem nebezpečnější, než přínosem, a proto skutečná definice „vlastního zájmu“ bere v potaz daleko širší souvislosti, než kdy předtím.

Není ve vašem vlastním zájmu ochraňovat a živit prostředí, které vám pomáhá a na kterém závisíte? Není ve vašem vlastním zájmu starat se o společnost jako celek, sloužící svým členům tak, aby následky deprivace, například „zločinu“, byly redukovány, jak jen to je možné pro zabezpečení vašeho bezpečí? Není ve vašem vlastním zájmu zvážit důsledky imperialistických válek, které mohou na jedné straně planety zplodit divokou šovinistickou nenávist jen proto, aby vám, řekněme, v restauraci za zády vybuchl kufřík s náloží v zoufalém činu pomsty?

Není vlastní zájem zajistit pro děti v celé společnosti tu nejlepší výchovu a vzdělání, aby mohla vaše budoucnost a budoucnost vašich dětí existovat v zodpovědném, vzdělaném a udržitelně se rozvíjejícím světě? Není ve vašem vlastním zájmu se přesvědčit, že průmyslová výroba je tak organizovaná, optimalizovaná a vědecky správná, jak je to jen možné, že neprodukujeme nekvalitní, mizerné technologie, které mohou v budoucnu způsobit problém svým selháním?

Pointa je taková, že věci se v dnešním světě změnily natolik, že váš vlastní zájem je dnes tak dobrý, jaký je váš společenský zájem. Být soutěživý, starat se jen o sebe a „porážet“ ostatní má dlouhodobě jen negativní důsledky, protože popírá vědomí synergického systému, se kterým jsme svázáni. Levně postavená jaderná elektrárna v Japonsku nemusí znamenat mnoho pro lidi v Americe. Na druhou stranu, pokud by tato elektrárna utrpěla rozsáhlé technické poškození, jaderný spad a znečištění by si našly cestu až k americkým domovům a ukázaly by, že z dlouhodobého hlediska nejste nikdy v bezpečí, pokud nemáte globální povědomí.

Závěrem poznamenejme, že pouze povědomí lidí na celé Zemi může zaručit opravdový osobní vlastní zájem, a tak v mnoha ohledech také zaručit „dobrou evoluční kondici“ ⁸⁷ naší společnosti. Samotná myšlenka podpory „našeho státu“ a přehlížení či dokonce potěšení z neúspěchu jiných, je pro celý systém kritická.

Válečný konflikt

Dny praktického válečného konfliktu jsou dávno minulostí. Na obzoru jsou nové technologie, které mohou pomoci vytvořit zbraně, vedle nichž bude atomová bomba vypadat svou ničivou silou jako římský katapult. ⁸⁸ Před mnoha stoletími se válečné konflikty týkaly opravdu jen válčících stran. Dnes je ale ohrožen celý svět. Je zde dnes přes 23 000 nukleárních zbraní, které by mohly lidskou populaci několikanásobně smést z povrchu zemského. ⁸⁹

V mnoha ohledech je tak dnes zkoušena naše společenská vyspělost. Boje, kde byly jako zbraně využívány pouze hole a kameny, mohly být opravdu hodně tolerovány s hlediska lidského omylu a zlého úmyslu. Ale v dnešním světě nanotechnologických zbraní s enormní ničivou silou, které mohou být sestaveny v docela malé laboratoři, se potřebuje náš rozšířený vlastní zájem chopit akce a válečné instituce systematicky zrušit. Za tímto účelem je ale třeba, aby se národy technicky sjednotily a sdílely své zdroje a nápady a nehromadily je pouze pro své vlastní konkurenční sebezdokonalení, jak je dnes zvykem.

Instituce jako například Organizace spojených národů v tomto ohledu naprosto selhaly, protože se přirozeně stávají nástroji k posílení impéria kvůli základnímu charakteru národních hranic a společensko-ekonomické převaze vlastnického / peněžního / soutěživého zaměření systému. Nestačí jen sezvat všechny celosvětové „vládce“, aby se společně pobavili o svých problémech. Samotná struktura potřebuje změnu, aby mohla podporovat jiný typ vzájemného působení mezi těmito místními „uskupeními“ tak, aby neustálá „hrozba“ mezi národy-státy byla odstraněna.

Koneckonců neexistuje něco jako vlastnictví zdrojů nebo nápadů. Právě tak, jako jsou nápady a myšlenky sériově rozvíjeny napříč kulturami prostřednictvím skupinové mysli, tak i zdroje planety mohou být rovnoměrně přesouvány na základě jejich funkce a vědeckého určení způsobů jejich využití. Země je jednotný systém spolu s přírodními zákony, které jí vládnou. Buďto lidská společnost tento fakt přijme a začne se podle toho chovat a organizovat v souladu s touto vrozenou logikou, nebo budeme dlouhodobě trpět.

- KONEČNÝ ARGUMENT: LIDSKÁ POVAHA -

Při narození získá člověk dědičností biologickou konstituci, kterou musíme považovat za pevnou a neměnnou, včetně přirozených nutkání, která jsou charakteristická pro lidský druh. Navíc v průběhu svého života získá i kulturní konstituci, kterou přijímá od společnosti komunikací a dalšími typy vlivů. Je to právě tato kulturní konstituce, která v průběhu doby podléhá změně, a která velmi značnou měrou určuje vztah mezi jednotlivcem a společností. ⁹⁰ - A. Einstein

Poslední zbývající argument

„Myšlenkový tok“ a „návrhy aplikací“, ⁹¹ představované v materiálech hnutí Zeitgeist, mají odbornou povahu a vyjadřují zájem aplikovat metody a hodnotu vědecké kauzality na společenský systém jako celek.

Přínosy tohoto přístupu neplynou jen z jeho vlastních výhod, ale měly by být také zvažovány ve srovnání s dnešními zvyklostmi a jejich následky. Bude tak více než zřejmé, že současné společenské metody nejsou jen velmi zastaralé a neefektivní - jsou také stále nebezpečnější a nelidské - a stále více je tak třeba rozsáhlé společenské změny. Tohle není o „utopii“. Jedná se opravdu o praktická vylepšení.

Celý základ tržního mechanismu má v podstatě co dělat s předpoklady, vztahujícími se k lidskému chování, tradičním hodnotám a intuitivnímu pohledu na historii - bez ohledu na výzkumy v oblasti veřejného zdraví, technickým možnostem nebo zodpovědnosti k životnímu prostředí. Je to netechnický, filosofický přístup, založený na předpokladu, že lidská rozhodnutí učiněná prostřednictvím své vnitřní logiky (a motivačního systému), vytvoří zodpovědný, udržitelný a lidský závěr řízený zdánlivou „svobodou volby“, a který je na stupnici společenské funkčnosti rovnocenný organizované anarchii. ⁹²

Proto je peněžní model tržní ekonomiky často v materiálech hnutí Zeitgeist považován za náboženský, jelikož kauzální mechanismus je prakticky založen na doslova pověrčivých předpokladech o lidském stavu s jen opravdu zanedbatelným napojením na objevující se vědecké porozumění o nás samotných a na pevný symbiotický / synergický vztah našeho domova a jemu vládnoucím přírodním zákonům.

Když představujeme na řešení orientovaný myšlenkový tok Hnutí Zeitgeist těm, kteří s ním ještě nejsou obeznámeni, je obvykle jen otázkou času, než pochopí a ztotožní se s minimálně základními předpoklady. Například samotná technická realita dostatku zdrojů a průmyslových metod pro snadné nasycení každého na planetě Zemi tak, aby nikdo nemusel strádat hladem, ⁹³ jen zřídka najde námitky a protiargumenty. Pokud se zeptáte průměrného člověka, zda by rád zažil konec hladovění více jak miliardy osob na zemi, ⁹⁴ nejspíše by souhlasil.

Nesouhlas a opovržení se objevuje právě ve chvíli, kdy je třeba navrhnout řešení a provést potřebné sociální a ekonomické změny ve velkém měřítku k vystavění skutečného podpůrného systému právě pro tuto více než jednu miliardu hladovějících lidí. Kromě neústupných, na dočasnou „hodnotu“ zaměřených asociací, kde lidé v zásadě odmítají změnit cokoli, na co si během svých životů zvykli, a to i pokud by to zcela jasně z dlouhodobého hlediska umožnilo lepší výsledky, je jeden argument tak častý, že sám o sobě zaručuje diskuze a dohady, kdykoliv se objeví.

Je to argument „lidské povahy“. Tento argument, pokud se na tím zamyslíte, může být také jedinou skutečnou námitkou, mimo libovolných kulturních zvyklostí, které se lidé obávají změnit, kvůli svým asociacím identity a ustálenému komfortu. Mohou lidé žít v opravdu trvale udržitelném, vědeckém společensko-ekonomickém systému nebo jsme odsouzeni k životu ve světě, který nyní máme, kvůli naší genetické výbavě?

Vše je technické

Jak odvážné se takové tvrzení může zdát, věc nového sociálního systému, založeného přímo na vědeckém pohledu pro porozumění a maximalizaci udržitelnosti a prosperity, opravdu nemůže být v rozporu s jiným přístupem. Proč? Takový rozpor jednoduše neexistuje, pokud je sjednocující logika přírodního zákona a vědecké metody přijímána jako základ mechanismu fyzické kauzality a vzájemného vztahu.

Například, v návrhu letadla mohou existovat velké povrchové variace (dekorace), ale technika, která umožňuje let, je vázána na fyzikální zákony, a tudíž musí vyhovovat celkovému fyzickému návrhu letounu. Konstruovat takový stroj s cílem optimalizovat výkon, bezpečnost a účinnost není věc názoru, stejně tak jako nezáleží na tom, kolik dekorací můžeme umístit v našich domovech, protože fyzická konstrukce budovy musí vždy dodržovat přísné fyzikální zákony a přírodní dynamiku prostředí kvůli bezpečnosti a odolnosti, a proto zde mohou být z technického hlediska jen malé odchylky.

Organizace lidské společnosti nemůže být odlišná, pokud je záměrem integrita a optimalizace. Myslet na funkční povahu společnosti znamená přemýšlet mechanistickým způsobem. Stejně jako bychom navrhli letoun pracující nejlepším možným způsobem technicky, tak by měl být stejný náš přístup k sociálnímu systému, který je v jeho rozsahu funkcí stejně tak technický. Bohužel, tomuto obecnému pohledu nebyla nikdy v historii dána reálná šance a dnes náš svět stále ještě běží nesourodým způsobem, kde hlavní motivace je více o samostatně stojícím, bezprostředním, krátkozrakém osobním zisku a diferenciální výhodě, než o správné strategické průmyslové metodě, ekologickém sladění, sociální stabilitě, ochraně veřejného zdraví a generační udržitelnosti.

To vše je nutné zdůraznit, protože argument „lidské přirozenosti“ proti takovému přístupu je opravdu jen zdánlivě technickým argumentem, který může případně bránit starý systém, který máme dnes; to je opravdu jediný argument, který zbývá, když lidé, kteří chtějí udržovat tento systém, si uvědomí, že žádný další logický argument, který by mohl být životaschopný vzhledem k iracionalitě vlastní všem ostatním tvrzením proti sociálnímu modelu, založeném na přírodním zakonu, není.

Iracionální spojitost?

Stručně řečeno, tato výzva může být shrnuta do jedné otázky: „Je lidský druh schopný přizpůsobit se a prosperovat v technicky organizovaném systému, kde se naše hodnoty a praktiky dají sladit se známými přírodními zákony v praxi, nebo jsme omezováni našimi geny, biologií a evoluční psychologií pro fungování pouze tím způsobem, jaký známe dnes?“

Zatímco mnozí dnes argumentují specifiky povahy versus výchovy - od tzv. chování „nepopsaného listu“ ⁹⁵ až po genetický determinismus ⁹⁶ - je minimálně zřejmé, že naše biologie, psychologie a sociologické podmínky jsou neúprosně spojeny s životním prostředím, ve kterém žijeme, a to jak z hlediska generační evoluční adaptace (biologické evoluce), tak z hlediska krátkodobých předsudků a hodnot, které absorbujeme z našeho prostředí (kulturní evoluce).

Takže předtím, než zajdeme do podrobností o této problematice, stojí za zmínku, že naše samotná definice lidské bytosti v dlouhodobém a krátkodobém pohledu je založena na procesu adaptace na stávající podmínky, včetně samotných genů. ⁹⁷ Toto neznamená, že by měl být podceněn genetický význam sám, ale jde o upozornění na proces, kterého jsme součástí - vztahu mezi geny a prostředím, který může být považován za probíhající interakci, z velké části jako důsledek podmínek životního prostředí v dlouhodobém i krátkodobém horizontu. Pokud by to tak nebylo, není pochyb o tom, že lidský druh by pravděpodobně zahynul už dávno z důvodu nepřizpůsobení.

Navíc, i když je jasné, že si lidé stále udržují „pevně zakořeněné“ předvídatelné reakce ohledně osobního přežití, ⁹⁸ tak je také prokázána schopnost vyvíjet naše chování prostřednictvím myšlení, uvědomění a vzdělání, ⁹⁹ což nám ve skutečnosti umožňuje ovládání / překonání těchto impulzivních, primitivních reakcí, pokud jsou pro to nastaveny podmínky. Toto je nesmírně důležité rozlišovat, a je to to, co odděluje lidi od méně vyvinutých primátů. ¹⁰⁰

Letmý pohled na rozmanitost v historii lidského chování, kterou vidíme v průběhu času, v kontrastu s relativně pomalým tempem větších strukturálních změn v našem mozku a DNA ¹⁰¹ za posledních pár tisíc let ukazuje, že naše schopnost adaptace (prostřednictvím myšlení / vzdělávání) je na nesmírné kulturní úrovni. Zdá se, že jsme schopni mnoha způsobů chování, a že pevná „lidská povaha“, jako nezměnitelná, univerzální sada chování / reakcí sdílená všemi lidmi bez výjimky, nemůže být považována za platnou. Spíše se zdá, že jde o spektrum možného chování s předvídatelnými reakcemi, které je více či méně závislé na typu vývoje, vzdělávání, podnětech a podmínkách, které zažíváme.

Sociální imperativ v tomto ohledu nemůže být dostatečně zdůrazněn, jelikož vliv na životní prostředí je mohutným faktorem, který ovlivňuje nejen naše rozhodovací preference jak v dlouhodobém, tak krátkodobém horizontu, ale celkovou interakci životního prostředí s naší biologií obecně, má rovněž silný vliv na osobní pohodu a tedy široké spektrum veřejného zdraví v mnoha konkrétních směrech.

Bylo zjištěno, že podmínky v oblasti životního prostředí, včetně faktorů, jako je nutriční přísun, ¹⁰² emocionální bezpečí,¹⁰³ sociální sdružení ¹⁰⁴ a všechny formy stresu obecně, mohou mít vliv na lidskou bytost v mnoha směrech více, než se původně předpokládalo. Tento proces začíná v děloze, a pokračuje přes období po porodu, dětství, „studijní“ adaptačních období, ¹⁰⁵ a dále po celý život na všech fyziologických a psychologických úrovních.

Například, zatímco je zde důkaz, že deprese jako psychické poruchy mohou mít genetické predispozice, je to právě prostředí, které je skutečně vyvolá nebo ne. ¹⁰⁶ Toto není bagatelizování vlivu biologie na naší osobnost, ale ukázka kritického významu pochopení těchto skutečností a přizpůsobení našeho sociálního systému a makro vlivů na podporu nejvíce pozitivních výsledků, které jsou v našich silách.

Změna podmínek

Myšlenka měnících se společenských vlivů / tlaků, aby se na povrch dostalo z člověka raději to nejlepší než to nejhorší, je jádrem sociálního imperativu hnutí Zeitgeist. Tato myšlenka se bohužel ztratila v sociálních aspektech dneška. Existuje velké množství důkazů, které podporují skutečnost, jak velký vliv má naše životního prostředí na to, co v podstatě vytváří naše hodnoty a předsudky, a přestože genetické a fyziologické vlivy mohou nastavit sklony a zdůraznit určité chování, nejaktivnější vliv, pokud jde o naší variabilitu, má životní zkušenost a stav lidské bytosti, tedy způsob interakce mezi „vnitřním“ (fyziologickým) a „vnějším“ světem (životním prostředím).

Nakonec, nejdůležitější otázkou je stres. Naše geny, biologie a evoluční psychologie mohou mít nějaké „úlety“, ale ty nejsou ničím ve srovnání s poruchou životního prostředí, jakou jsme vytvořili v naší kultuře. Velké množství zbytečného stresu v dnešním světě - dluhy, nejistota zaměstnání, zvýšení zdravotních rizik, a to jak duševních, tak fyziologických a mnoho dalších problémů - vytvořilo atmosféru neklidu, která způsobila, že čím dál tím více lidí je nemocných a znepokojených. Pokud bychom byli konfrontováni s možností přizpůsobit naši společnost takovým způsobem, který by mohl prokazatelně zlepšit veřejné zdraví, zvýšit sociální stabilitu, vytvořit hojnost a udržitelnost, neudělali bychom to? To, že lidské bytosti jsou nekompatibilní s metodami, které mohou zvýšit jejich životní úroveň a zdraví, je krajně nepravděpodobné.

Takže v závěru této části je třeba konstatovat, že předmět „lidské povahy“ je jednou z nejsložitějších otázek, pokud jde o detaily. Avšak široké a životaschopné povědomí - pokud jde o základní zlepšení veřejného zdraví prostřednictvím snížení stresu, zvýšení kvality výživy a stabilizace společnosti tím, že se pracuje na vytvoření hojnosti a pohody, nikoli sporům a složitosti – není náchylné k těmto diskuzím.

V současné době máme několik rafinovaných pravd o lidském stavu, které poskytují dostatek důkazů, že si nevytváříme pouze špatné reakce a návyky vlivem stávajícího socio-ekonomického řádu, ale že také nerespektujeme životní prostředí. Vytváří se nejen nedostatek udržitelnosti v ekologickém slova smyslu, ale stejně tak v kulturním slova smyslu. Takže ještě jednou, myslet si, že jsou lidé neslučitelní s těmito řešeními, i když to znamená velkou změnu našeho světa, odporuje dlouhé historii přizpůsobování, kde jsme již dokázali, že je adaptace možná.

ČÁST II: SOCIÁLNÍ PATOLOGIE

- DEFINICE VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ -

My všichni jsme zodpovědní za všechno a za každého. ¹⁰⁷ - Dostojevskij

Přehled

Co představuje ve společnosti pravé měřítko úspěchu? Co je to, co nás činí šťastnými, zdravými, vyrovnanými a drží v rovnováze se světem kolem nás? Není naším úspěchem ve skutečnosti naše schopnost porozumět a přizpůsobit se realitě našeho světa, ve kterém žijeme, s cílem dosáhnout za daných okolností nejlepších možných výsledků? Co když bychom zjistili, že samotná podstata našeho společenského systému v dlouhodobém horizontu vlastně snižuje kvalitu našeho života?

Jak ukážeme v této eseji, moderní sociální struktury, hodnoty a postupy se odklonily od toho, nebo z velké části ignorují to, co znamená opravdové zdraví společnosti. To, co dnes sociální instituce upřednostňují nebo záměrně přehlížejí, společně s cíli a motivacemi spojovanými s osobním úspěchem, které jsou až příliš často jasně oddělené od toho, co znamená skutečná podpora života a jeho rozvoj, ¹⁰⁸ není předmětem, kterému se věnuje v dnešním světě velká pozornost. Ve skutečnosti, většina opatření týkající se „prosperity“ a „integrity“ lidské populace jsou nyní ledabyle zaměňována za pouhou ekonomickou linii, jako je HDP, index cen výrobců a údajů o zaměstnanosti. Tato opatření nám, bohužel, neříkají vůbec nic o skutečném blahobytu a prosperitě obyvatelstva. ¹⁰⁹

Termín veřejné zdraví patří do lékařské klasifikace a v podstatě je definován jako „medicínský přístup, který se zabývá zdravím komunity jako celku“. ¹¹⁰ I když se často úzce používá ve vztahu s přenosnými chorobami a širokými sociálními podmínkami, v našem kontextu jej rozšíříme na všechny aspekty našeho života, nejen tělesného zdraví, ale také zdraví psychického. Pokud se hodnoty sociálního systému, jako je zdraví občanů, měří v čase, hodnocení a porovnání podmínek a důsledků prostřednictvím jednoduchých analýz trendů a zohledněním různých faktorů by nám mělo poskytnout pohled na to, co by se na společenské úrovni mělo změnit nebo vylepšit.

Ústředním tématem je, jak samotné sociální podmínky - socio-ekonomický systém - ovlivňují celkové lidské zdraví. Slovy lékaře Rudolpha Virchowa: „Medicína je společenskou vědou a politika není nic jiného než medicína ve velkém měřítku.“. ¹¹¹ Podle Virchowa se jakýkoli problém týkající se veřejného zdraví bez výjimky vztahuje ke společnosti jako takové. Její struktura, charakteristiky a posilování hodnot mají hluboký vliv na zdraví a chování obyvatel ve společnosti a argumenty týkající se významu nových sociálních myšlenek nevyhnutelně naráží na racionální zhodnocení jejich kvality prostřednictvím srovnání.

Protože každý příslušný komponent lidského zdraví má své vlastní charakteristiky a příčinnost, můžeme také zvažovat alternativní přístupy k daným řešením problémů nebo jejich zlepšení, které se aktuálně nepraktikují, ale očividně by se praktikovat měly. Analýza komponent současného veřejného zdraví pro porozumění tomu, co se v průběhu času a za různých okolností děje, společně s vyhodnocením každého problému pomocí deduktivního zvažování toho, co by mohlo „opravit“ nebo „vylepšit“ tyto výsledky v co největší možné míře, tvoří základ zde popisovaného myšlenkového toku.

Hnutí Zeitgeist je přesvědčeno, že existující společenský model je příčinou „sociální patologie“ s přetrvávající nerovnováhou, která zbytečně vytváří fyziologické i psychologické poruchy napříč celou populací nemluvě o systematickém omezování lidského potenciálu a řešení problémů v mnoha ohledech. Tento kontext se dá samozřejmě přirozeně aplikovat i na zdraví životního prostředí, což znamená stav naší planety, kde ekologické problémy / tlaky / zmírnění mají vždy dlouhodobě dopad na naše veřejné zdraví. To, nicméně, nebude předmětem této eseje.

Tato analýza rozdělí předmět veřejného zdraví do dvou obecných kategorií – fyziologickou a psychologickou - ¹¹² každá kategorie se dále rozčlení tak, aby reprezentovala dominantní problémy v příslušném procentu z celkové populace. Je ovšem důležité zdůraznit, že fyziologické i psychologické výsledky mají zřídkakdy jednoduché příčiny. Existuje bio-psycho-sociální ¹¹³ vztah k prakticky všem lidským fenoménům, který osvětluje multi-úrovňovou symbiotickou charakteristiku lidské bytosti. Jinými slovy, zatímco by se problém mohl jevit na povrchu jako fyziologický, hlavní příčina by klidně mohla být například psychologická nebo sociologická.

Ekonomický faktor

Jak již bylo uvedeno, hlavní téma této eseje má za cíl ukázat hluboký dopad, který náš celosvětový socio-ekonomický systém má na veřejné zdraví. Speciálně se zaměříme na sílu chudoby, stresu a nerovnosti. Když se letmo podíváme na hlavní příčiny smrti na celém světě, tak, jak je předkládá Světová zdravotnická organizace, kde jsou jasné rozdíly založené na ekonomickém stavu regionu, jako je například skutečnost, že rakoviny jsou častější ve společnostech s vyššími příjmy a zároveň průjmová onemocnění jsou častější ve společnostech s nízkými příjmy, vidíme, jak může mít socioekonomického postavení v širokém kontextu vliv na veřejné zdraví.

Mahátma Ghándí kdysi řekl, že „chudoba je nejhorší formou násilí“. ¹¹⁵ Jeho slova směřují k absolutně zbytečným úmrtím způsobených chudobou z důvodu tak velkých finančních omezení, která mají vliv na zdraví. Tato myšlenka byla později zahrnuta do pojmu strukturálního násilí, ¹¹⁶ který byl definován doktorem Jamesem Gilliganem jako „... navyšování počtu mrtvých a postižených, kteří trpěli / trpí tím, že se ocitnuli na spodních příčkách společnosti“. Gilligan rozlišuje strukturální a přímé násilí, přičemž to první jmenované „se děje spíše nepřetržitě než sporadicky“. ¹¹⁷

Je nutné poznamenat, že termín „násilí“ se v tomto kontextu neomezuje pouze na obvyklou klasifikaci fyzické újmy, jako je například boj muže proti muži nebo týrání. Do souvislosti patří i často nepozorovaný společenský útlak, který prostřednictvím řetězce příčin a následků vlastních našemu sociálnímu systému vede ke zbytečnému ubližování lidem, jak tělesnému, psychickému nebo obojímu. Názorné příklady se pohybují od těch zřetelně viditelných až po ty komplexní v rámci řetězu příčin a následků.

Jednoduchým „makro“ příkladem by byla převaha průjmových onemocnění v chudobou postižených společenstvích. Tyto nemoci zabíjí každoročně kolem 1,5 milionů dětí. ¹¹⁸ Přitom se jim dá zcela předcházet anebo se dají léčit a zatímco se samotná infekce šíří prostřednictvím kontaminovaného jídla a pitné vody nebo z člověka na člověka výsledkem nedostatečné hygieny, samotná schopnost předcházet těmto nemocem a jejich vzácnost ve srovnání se zeměmi prvního světa nám ukazuje, že pravá příčina není nemoc samotná, ale chudoba, která nemoci umožňuje „vzkvétat“. Nicméně, příčinná souvislost zde nekončí. Musíme si tedy položit otázku: „Co způsobuje chudobu?“

Abstraktnějším „mikro“ příkladem by byly problémy vytvořené lidmi tehdy, když se objeví nepříznivé nátlaky v rodinných nebo komunitních strukturách. Představte si svobodnou matku, která kvůli finanční potřebě, aby uživila své dítě, musí hodně pracovat, aby stěží vyšla, což velmi omezuje její čas strávený s dítětem. Tento finanční nátlak nejen snižuje potřebnou podporu pro vývoj dítěte a schopnost dítě vychovávat, ale matka si také vytváří tendence k depresím a úzkostem kvůli neustálému stresu z dluhů, placení účtů apod. a k frustrací hnanému špatnému zacházení, které se posléze začne v rodině objevovat. To pak způsobuje u dítěte vážnou emocionální ztrátu ¹¹⁹ a vzniká vývoj neurotických a nezdravých mentálních stavů, jako třeba náchylnost k drogové závislosti. O několik let později dnes již dospělé dítě stále trpící bolestí, kterou zažilo v raných letech, umírá na předávkování heroinem. ¹²⁰ Otázka: Co zapříčinilo to předávkování? Heroin? Vliv matky? Nebo ekonomické podmínky, ve kterých matka žila a které jí nedovolily pro dítě vytvořit vyrovnané prostředí, aby se o něj mohla řádně postarat? ¹²¹

Je zřejmé, že není žádná utopie, pokud jde o lidské podmínky. Myslet si, že můžeme přizpůsobit socio-ekonomický systém, a tím překazit všechny tyto strukturálně způsobené makro i mikro problémy na 100 % během doby, je naprosto absurdní. Avšak to, co je možné, je dramatické zlepšení problémů spojených s veřejným zdravím prostřednictvím změny podstaty socio-ekonomických podmínek co možná nejstrategičtějším způsobem, jakého jsme schopni. Jak budeme pokračovat s analýzou každého případu hlavních mentálních a fyzických poruch ve světě, bude zjištěno, že skutečný naléhavý požadavek na zlepšení veřejného zdraví téměř zcela závisí na tomto socio-ekonomickém předpokladu o příčinné souvislosti. ¹²²

V díle Gernota Kohlera a Normana Alcocka z roku 1976 nazvaném Empirický přehled strukturálního násilí (An Empirical Table of Structural Violence) se uvádí, že 18 milionů lidí zemře každý rok na následky strukturálního násilí. ¹²³ Nutno podotknout, že tato studie byla vydána před 30 lety. Od té doby se globální mezera mezi bohatými a chudými více než dvojnásobila, což naznačuje, že aktuálně je celkový počet obětí ještě vyšší. V podstatě to znamená, že strukturální násilí je nevražednějším zabijákem na této planetě. Následující graf ukazuje míru úmrtí konkrétních demografických skupin odhalující další širokou korelaci mezi nízkými příjmy a zvýšenou úmrtností.

(Viz výše) G. D. Smith, J. D. Neaton, D. Wentworth, R. Stamler a J. Stamler, 'Socioeconomic differentials in mortality risk among men screened for the Multiple Risk Factor Intervention Trial: I. White men', American Journal of Public Health (1996) 86 (4): 486-96.

Fyziologické zdraví

Klíčovým fyziologickým problémem dnešní lidské populace, je vysoká úmrtnost v důsledku civilizačních chorob, jako jsou rakovina, srdeční onemocnění, cévní mozková příhoda atd. Mezi zdánlivě malé potíže, které nejenže snižují kvalitu našeho života, ale často také předcházejí právě těmto závažným nemocem, patří vysoký krevní tlak, obezita a další. Ty se sice mohou v porovnání zdát méně kritickými, avšak právě tyto problémy jsou obvykle součástí procesu, který vede k vážným chorobám a později i ke smrti. ¹²⁴

Opět je důležité mít na paměti, že příčiny těchto „fyzických“ nemocí nemusí být striktně „fyzické“ v pravém slova smyslu. Současné studie zjistily hlubší souvislost mezi tzv. psychosociálním ¹²⁵ stresem a zdánlivě nesouvisejícími fyziologickými problémy. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) jsou společnými hlavními příčinami smrti v nízko, středně a vysokopříjmových zemích nejčastěji onemocnění srdce, infekce cest dýchacích, cévní mozková příhoda a rakovina. ¹²⁶ Ačkoli u všech těchto chorob (a mnoha dalších) mohou být nalezena pojítka, pro zjednodušení se zaměříme na onemocnění srdce.

Případová studie: Onemocnění srdce

Zatímco léčba onemocnění srdce vedla k celkovému lehkému snížení počtu infarktů a úmrtí ve světě, ¹²⁷ počet diagnóz srdečních chorob neklesl a podle některých regionálních studií je na vzestupu ¹²⁸ nebo má nakročeno ke značnému zvýšení. ¹²⁹ Ischemická choroba srdeční je Světovou zdravotnickou organizací stále považována za „hlavní příčinu smrti“ ve světě. ¹³⁰ Bylo zjištěno, že ačkoli svou roli hraje i genetika, u 90 % těchto zemřelých „se objevili rizikové faktory způsobené životním stylem“ ¹³¹ a celkově převažuje názor, že této chorobě lze předejít tehdy, pokud dojde právě ke změně životního stylu.

Zkrátka a dobře, vztahy k tučným pokrmům, kouření, pití alkoholu, obezitě, vysoké hladině cholesterolu, cukrovce a dalším rizikovým faktorům nám umožňují rozšířit příčinné souvislosti onemocnění srdce a pokud se zaměříme na to, co tyto faktory ovlivňuje, zjistíme, že největší vliv na ně má nejen celková výše finančního příjmu, ale také relativní socioekonomický status.

Světová zdravotnická organizace obecně jasně říká, že ve světovém měřítku nižší socioekonomický status přináší více srdečních onemocnění a tím pádem i více rizikových faktorů, které k nim vedou. ¹³² Toto na jednu stranu znázorňuje přímý ekonomický vztah vzniku choroby. Neexistuje žádný důkaz, který by ukazoval, že rozdíly v genetické výbavě skupin z různých regionů by mohly být zodpovědné za tyto odchylky a je patrné, jak nízká kupní síla vede lidi k životnímu stylu plného těchto rizikových faktorů.

Studie časopisu American Journal of Epidemiology z roku 2009 s názvem „Socioekonomická pozice člověka a výskyt ischemické choroby srdeční“ odhalila, že čím déle setrvává člověk v chudobě, tím větší je pravděpodobnost vzniku srdeční choroby v průběhu jeho života. ¹³³ U ekonomicky znevýhodněných občanů se objevily častější tendence ke kouření, obezitě, nekvalitní stravě a podobně. Dřívější studie epidemiologa Dr. Ralpha R. Frerichse zaměřená speciálně na socioekonomické rozdíly mezi obyvateli Los Angeles v Kalifornii zjistila, že úmrtnost v důsledku onemocnění srdce byla celkově o 40 % vyšší u chudých lidí než u těch bohatších. ¹³⁴

Vzhledem k naší původní tezi, kde zvažujeme vztah mezi samotným společenským systémem a rozšířením choroby a s ní souvisejícími rizikovými faktory, je potřeba vzít v úvahu přímý vztah stresu a kupní síly. Začneme-li u tohoto, což je méně složité, je jasné, že špatné zdravotní návyky se vyskytují v oblastech s nižším příjmem kvůli nedostatku peněz na kvalitnější výživu, ¹³⁵ zdravotnické služby ¹³⁶ či vzdělání. ¹³⁷ Například mnoho potravin obsahujících velké množství tuku a sodíku, jež představují rizikové faktory vedoucí k srdečním onemocněním, patří velice často k těm nejlevnějším, jaké lze v obchodech najít.

Stojí za zmínku, že současný socioekonomický model produkuje zboží založené na kupní síle cílových skupin. Rozhodnutí produkovat nekvalitní potraviny pramení z potřeby zisku, a protože naprostá většina planety je relativně chudá, není žádným překvapením, že v důsledku nutnosti přizpůsobení se trhu musí být kvalita snížena ve prospěch konkurenceschopnosti.

Jinými slovy, existují různé trhy pro různé společenské třídy a čím nižší třída, tím přirozeně i nižší kvalita. Tato skutečnost je příkladem přímého vztahu mezi společenským systémem a příčinami srdečních chorob. Zatímco vzdělání v oblasti kvality potravin by mohlo přispět k rozhodnutí chudých lidí lépe se stravovat, finanční omezení spjatá s jejich situací by naopak mohla udělat taková rozhodnutí těžšími, ne-li přímo nemožnými, jelikož, jak již bylo řečeno, takové produkty jsou obecně dražší.

V době, kdy je produkce potravin a výživa dobře známým vědeckým fenoménem z hlediska toho, jak co funguje a působí na člověka - co je, celkem vzato, zdravé a co ne - se musíme ptát, proč tolik záměrně nezdravých potravin a škodlivých průmyslových metod vůbec existuje. Zdůvodněním je, že kvůli izolovanému zájmu generovat příjmy, lidské zdraví není a nikdy ani nebylo cílem průmyslové výroby potravin. Více o této, s tržní ekonomikou spjaté, motivační poruše bude pojednáno v dalších esejích.

Stresový faktor

Zaměřme se nyní na roli stresu. Stres má mnohem větší vliv na srdeční choroby, než se původně myslelo a to nejen ve vztahu ke statistickému faktu, že lidé s nízkým příjmem mají sklony kompenzovat svou situaci kouřením či alkoholem s následky vysokého krevního tlaku, a tudíž ignorovat své tělo a zdraví v neutuchajícím boji o peníze a přežití. Zatímco tyto faktory jsou zcela evidentní a, jak již bylo zmíněno, vázány k nevyhnutelné stratifikaci v tržní ekonomice, ¹³⁸ nejškodlivější typ stresu přichází ve formě stresu psychosociálního, tedy stresu ohledně psychologického vztahu člověka k jeho sociálnímu okolí.

Profesor Michael Marmot z katedry epidemiologie a veřejného zdraví na University College v Londýně vedl dva důležité výzkumy ohledně vztahu postavení člověka ve společnosti a jeho zdraví. ¹³⁹ Předmětnou skupinou byli lidé z britské státní správy. Bylo zjištěno, že gradient kvality zdraví v industrializovaných společnostech neznamená pouze a jednoduše špatné zdraví finančně znevýhodněných a dobré pro všechny ostatní. Výzkum také ukázal sociální rozvržení chorob. Pokud by se šlo v socioekonomického žebříčku od shora dolů, druhy chorob lidí by se v průměru měnily.

Například u lidí na nejnižších příčkách byl čtyřnásobný nárůst počtu úmrtí v důsledku srdečních onemocnění než u lidí v nejvyšších příčkách. Dokonce i v zemi se zdravotnickou péčí poskytovanou všem občanům platí, že čím horší je finanční situace člověka a jeho postavení v hierarchii, tím horší bude v průměru jeho zdraví. Důvod je čistě psychologický, protože bylo zjištěno, že větší stratifikace dané společnosti s sebou nese i horší veřejné zdraví obecně, speciálně u nižších vrstev. ¹⁴⁰

Tento vzorec byl v průběhu let potvrzen mnoha dalšími studiemi, včetně obsáhlé výzkumné kolekce vedené Richardem Wilkinsonem a Kate Pickettovou. Ve svém výzkumu Duševní rovnováha - proč je rovnost lepší pro všechny (The Spirit Level - Why Equality is Better for Everyone) vzali stovky epidemiologických studií týkajících se dané problematiky a nastínili, jak si více nerovné společnosti zachovávají široké spektrum potíží ohledně veřejného zdraví, a to jak fyziologických, tak psychologických.

Kromě srdečních chorob také některé typy rakoviny, chronická onemocnění plic, nemoci trávicí soustavy, bolesti zad, obezita, vysoký krevní tlak, nízká očekávání od života a mnoho dalších problémů je nyní v širším pohledu také považováno za související se socioekonomickým postavením, nikoli pouze za ojedinělé rizikové faktory. ¹⁴¹ Existuje jistý sociální gradient kvality zdraví ve společnosti a to, v jaké pozici se nacházíme ve vztahu k ostatním lidem, který má veliký sociálně psychologický dopad. Lidé v žebříčku nad námi mají v průměru lepší zdraví, zatímco ti pod námi naopak horší. ¹⁴²

Statistické porovnání veřejného zdraví mezi zeměmi s vysokými příjmovými nerovnostmi (např. Spojenými Státy) a zeměmi s nerovnostmi menšími (např. Japonskem) ve skutečnosti odhalilo tyto pravdy zcela jasně. ¹⁴³ Nicméně tyto nemoci, obecně považované za „fyzické“, jsou pouze jednou částí krize veřejného zdraví pramenící z nerovnosti, jež, jak bylo řečeno, je sama výsledkem přímé a nezměnitelné stratifikace spjaté s naším globálním společenským systémem.